Když se řekne ženšen, napadne vás asi životabudič, dlouhověkost, nesmrtelnost. Ano, takové vlastnosti se mu opravdu přisuzují a nezáleží na tom, zda se jedná o ženšen pravý, pětilistý, americký, sibiřský, peruánský nebo indický. Jaký ženšen lze u nás pěstovat a jak na to?
Ženšen jižní, ženšen pětilistý, jiaogulan, gynostema pětilistá (Gynostemma pentaphyllum), to vše jsou názvy jedné jediné rostliny. Stejně jako ženšen pravý z rodu Panax pochází i ona z Číny, příbuzné ale tyto druhy vůbec nejsou. Proč tedy stejný název? Podobně jako u ostatních ženšenů, jako například ženšenu peruánského, sibiřského či indického, je shoda v úžasných léčivých schopnostech těchto rostlin.
Ženšen pravý: Pěstování je obtížné, zkuste ženšen pětilistý
Ženšen pravý se pěstuje velmi obtížně, potřebuje specifické podmínky a cesta ke sklizni trvá několik let (což má za následek jeho vysokou cenu). Právě proto se postupně začaly označovat jako ženšeny i druhy, které s ním botanicky sice nemají nic společného, ale svými účinky jej dokáží zastoupit. Nelze je ovšem chápat jako jeho levnější náhražky, jedná se o léčivé rostliny s podobnými vlastnostmi, každá je však něčím specifická. Nejznámější z nich je právě jiaogulan neboli ženšen pětilistý, ve své domovině užívaný už stovky let. Před několika lety se začal prodávat také u nás a je snadné pořídit si jej. Označuje se jako bylina dlouhověkosti, či dokonce nesmrtelnosti. Pokud u nás tedy chcete pěstovat ženšen a jste běžný pěstitel, budete pěstovat právě tuto rostlinu, nikoliv ženšen pravý.
Pěstování ženšenu ze sazenic se nebojte
Sazenici pořídíte v průměru za šedesát korun a pěstování zvládnete bez problémů. Protože je ženšen pětilistý liána, osvědčuje se nejvíce zasadit ji do závěsného květináče, aby mohla tvořit převisy. Je mrazuvzdorná až do minus osmnácti stupňů, ale silnější mrazy ji mohou poškodit. Jako jistější se tedy ukazuje pěstovat ji jako přenosnou nebo pokojovou rostlinu. Snadno si ji ale rozmnožíte (vrcholový řízek zapíchněte do mírně vlhkého substrátu), takže pokud žijete v teplejší oblasti s mírnou zimou, kde se na venkovním stanovišti celoročně daří třeba fíkovníku, můžete zkoušet nechat ji venku i přes zimu.
Rostlině dopřejte kvalitní, humózní zeminu, dostatečnou vlhkost a polostinné či slunné stanoviště. Na konci sezóny jí mohou odumřít výhony, nastává vegetační klid. Omezte tedy zálivku a zeminu udržujte na chladnějším, ale bezmrazém místě jen mírně vlhkou. Zjara vyrostou nové výhony, tehdy postupně zvyšujte zálivku a rostlinu přihnojte organickým hnojivem.
Účinky ženšenu pětilistého jsou podobné jako pravého
Obsahuje zdraví prospěšné látky podobající se těm, které se nacházejí téměř výhradně v pravém ženšenu. Kromě nich má množství vitaminů, stopových látek, aminokyselin a bílkovin. Ženšen pětilistý neboli jiaogulan se řadí mezi antioxidanty a antistresory, napomáhá dobrému trávení a při nespavosti, zlepšuje funkci ledvin i jater, snižuje cholesterol a hladinu cukru v krvi, posiluje imunitní systém, zvyšuje vytrvalost i fyzickou kondici, preventivně působí proti infarktu, mrtvici, rakovině a infekční žloutence. Zajímavá je jeho schopnost regulace krevního tlaku: Je-li nízký, zvyšuje ho, je-li vysoký, snižuje ho.
Ženšenový čaj a další tipy na zpracování
Ze sušených i čerstvých listů se připravuje lahodný čaj nasládlé chuti s příjemnou vůní. Čajovou lžičku lístků zalijte čtvrtlitrem horké vody a nechte louhovat tři minuty. Mladé výhonky lze přidávat do zeleninových salátů nebo jen tak žvýkat – svou vůní i chutí připomínají salátovou okurku. Nebyly zjištěny žádné nepříznivé účinky, které by byly zapříčiněny užíváním této byliny.
Ženšen pravý může být červený i bílý
Ženšen pravý (Panax ginseng) je vzpřímená trvalka dorůstající až výšky 60 centimetrů. Znát ho můžete také pod názvem všehoj ženšenový či ženšen asijský, přirozeně totiž roste jen ve východní Asii. Někdy se označuje ještě podle konkrétnějšího rozlišení svého původu buď jako ženšen korejský, nebo ženšen čínský. V některých částech Asie byl už bohužel těžbou zcela zničen, pěstuje se tedy většinou na farmách. V Rusku se přirozeně vyskytuje v Ussurijské a Přímořské oblasti v hlubokých horských lesích.
Zvyšuje odolnost organizmu, pozitivně působí na kardiovaskulární systém, nervovou soustavu, játra, pomáhá při chronických zánětech. Léčivé účinky jsou skryty v kořenech. Z mohutné kořenové hlavy roste jeden až dva hlavní a ty se dále větví. Podzemní část připomíná lidskou postavu. Léčivý kořen rostliny se sklízí přibližně po 5 až 7 letech, kdy obsahuje velké množství prospěšných látek. Po sklizni lze pěstovat ženšen na stejném místě až přibližně po 15 letech.
Ke koupi bývá ve formě prášku, sirupu, tobolek, extraktu, celého kořene apod. Podle způsobu zpracování rozlišujeme ženšen bílý a červený, čemuž odpovídá i jeho konečné zbarvení. Bílý se po sklizni oškrábe a suší přímo na slunci, červený se po sklizni paří v bylinném či cukerném nálevu a poté suší na umělém světle. Podle odborníků je toto nejlepší forma úpravy ženšenu.
Lodyha se 7 listy roste každoročně nová, nevětví se. Květy jsou zelenobíle zbarvené, plody červené, šťavnaté. Z čerstvých i sušených listů se připravuje výborný čaj, dají se jíst i syrové jako součást salátů. Tato rostlina z čeledi aralkovitých byla v Číně známá pro své účinky už před naším letopočtem, nicméně po mnohá staletí ji mohl užívat pouze panovník a jeho rodina – obyčejní lidé měli vstup do míst, kde ženšen pravý rostl, zakázán. Do Evropy ho jako první přivezl ve 13. století Marco Polo.
Jak pěstovat ženšen pravý: Je to velmi náročné
Pokud byste ho zkoušeli pěstovat, počítejte s obtížemi. Sehnat se dají semena, ty je třeba stratifikovat. V případně nepříznivých podmínek upadá ženšen do vegetačního klidu nebo uhyne. Vyžaduje pravidelné střídání ročních období, dostatek srážek a úrodnou půdu, polostinné až stinné stanoviště, chráněné před přímým slunečním světlem. Půda by měla být humózní, dostatečně propustná, s dostatkem živin. Kvalita půdy je velmi důležitá a této rostlince nevyhovují žádné chemické prostředky. Má ráda dobře zúrodněnou půdu, obohacenou o přirozené živiny. V Asii se tradice pěstování ženšenu předává z generace na generaci.
Ženšen americký, peruánský, sibiřský a indický. Co je co?
Volně v přírodě Severní Ameriky, kde je chráněný zákonem, ale i na farmách roste ženšen americký neboli kanadský (Panax quinquefolius). Od ženšenu pravého se liší tvarem kořenu, který je vřetenovitý. Jako peruánský ženšen bývá označována maka čili řeřicha peruánská (Lepidium peruvianum). Roste ve výškách 4000 až 5000 metrů nad mořem a pěstuje se pro menší bulvy, které se jí čerstvé, nakládané, vařené nebo pečené. Lze je nastrouhané usušit a v případě potřeby rozvařit ve vodě nebo mléku na kaši, připravuje se z nich kvašený nápoj. K účinkům patří zmírnění příznaků stárnutí, léčba ženské frigidity a mužské impotence. Optimalizuje hormonální rovnováhu, podporuje psychickou odolnost a růst svalové hmoty.
Sibiřským ženšenem je myšlen eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus). Stejně jako ostatní ženšeny zvyšuje fyzickou i psychickou obranyschopnost, normalizuje tlak i hladinu cukru v krvi, zpomaluje stárnutí, působí jako afrodiziakum. Podobné vlastnosti včetně blahodárného působení na srdce a cévní systém má také poslední ze skupiny rostlin zvaných ženšen, a sice ženšen indický, což je withanie snodárná (Withania somnifera). Uvádí se též pod názvem ašvaganda a doporučuje se jako doplněk stravy při onkologických onemocněních, neboť ochraňuje zdravé buňky před nádorovým bujením.
