Filipojakubská noc, probíhající každoročně 30. dubna, je v dnešní době spojená spíše se zábavou a pálením čarodějnic. Víte ale, jak ji vnímali naši předkové? Stejně jako jiné magické noci byla v dávných časech spjata především s mocí probouzející se přírody.
Tradice jejích oslav má svůj počátek už u Keltů, respektive v jejich svátku Beltine a rituálech, kdy žehnali stromům, aby plodily dobré a zdravé ovoce, a půdě, aby v daný rok byla úrodná. Keltskou magii ovšem církev později chápala jako projev temné ďábelské moci. Jejími realizátorkami byly čarodějnice, před nimiž se lidé museli chránit.
Jak si do života přitáhnout to, co chcete? Magické rituály, které se pojí s filipojakubskou nocí, vám prozradí vědma Helen Stanku:
Až do současnosti se zachoval zvyk zapalovat na vyvýšených místech hranice. Dnes si na ohni opečeme špekáčky, dříve jím mladí muži zapalovali košťata, která potom vyhazovali do vzduchu, aby shodili čarodějnice letící na sabat.
Magické rostliny: Které chrání před silami zla?
K zajištění bezpečí se ale používaly i různé rostliny, které stejně jako v jiné magické noci měly i v tuto speciální moc. Lidé věšeli nad vchody do svých obydlí ochranné byliny, které zastavovaly zlo, například černobýl nebo větvičku lípy.
Podobnou funkci měly i drny trávy přede dveřmi: Aby jimi mohla čarodějnice projít, musela nejdříve spočítat všechna stébla. To ale nestihla do kohoutího kokrhání, kdy byla její moc zlomena.
Před okna nebo dveře lidé dávali pichlavé trní šípku či hlohu, bodláčí nebo černý bez, zapichovali špičaté pruty z lípy a akátu, aby se o ně čarodějnice poranily a odešly s nepořízenou.
