Pro lidi s tělesným postižením mohou být zahradnické práce obtížnější, ale ne nemožné. Záhony však musí být výš, aby je mohli obhospodařovat.
Když člověku osud nepřeje a on skončí na invalidním vozíku, změní se pro něj hodně věcí. V takovém okamžiku je důležité, aby mu zůstaly nějaké koníčky, které mu budou dělat v dalším životě radost. Hodně zájmů se postižený člověk musí vzdát, zahradničení k nim ale patřit nemusí. Stačí pořídit speciální vysoký stůl.
Jedním z mužů, který takový stůl sestrojil, a dokonce za něj dostal cenu, byl americký válečný veterán Terry Garrett, jehož bratrovi diagnostikovali chronické obstrukční plicní onemocnění. Bratr před nemocí zahradničení miloval, ale pak už nedokázal zvládnout fyzické požadavky tradičního zahradničení.
Garrett nejdřív postavil jednu vyvýšenou zahradu, ale brzy přibyly další a do roka jich bratr obhospodařoval 40 a byl schopen si vypěstovat veškeré zásoby na zimu. Ohromně se mu zvýšilo sebevědomí a pocit vlastní hodnoty.
Terry Garrett si vyvýšené zahrady nechal patentovat a nyní je vyrábí a prodává ve velkém. Jeho zákazníky jsou domovy důchodců, zařízení pro asistované bydlení a další zařízení, kde se starají o tělesně postižené.
Co vozíčkáři na zahradě potřebují?
Stolový záhonek není v zahradničení žádnou novinkou. Ten pro vozíčkáře musí být vysoký alespoň 75 centimetrů. Vozíčkář pak pod něj pohodlně zajede a na rostliny snadno dosáhne, aniž by ho bolely ruce či záda. Stolní záhon však není jen jakýsi velký truhlík. Aby se rostlinám dařilo, je třeba zajistit odtok přebytečné vody, nejlépe spodním otvorem opatřeným špuntem. Na dno patří dřevní štěpka, pak hnojivo, například v podobě domácího kompostu, a nakonec vhodná půda.
Zahradník – vozíčkář může hospodařit i na dostatečně vysokém vyvýšeném záhonu, který však bude vysoký zhruba 60–70 centimetrů. Takový záhon by neměl být ani příliš široký, aby jej dotyčný mohl pohodlně opečovávat. Lze tu pěstovat květiny, zeleninu, ale například i jahody.
A poslední možností je pěstování rostlin v nádobách, které by ale měly být velké a stabilní a umístění na pevném povrchu. V nádobách lze pěstovat drobné keříky i malé ovocné stromky, samozřejmě též tyčková rajčata a květiny.
Nářadí potřebuje každý zahradník, tedy i vozíčkář. Ten si jej ale nepřenese z jednoho konce zahrady na druhý, a tak je lepší, když je u každého většího záhonu potřebné vybavení uložené například v bedýnce. V balíčku by měly být rukavice, motyčka a nůžky, člověk na vozíku pak ocení i plachtu chránící kolena a sáček na plevel.
