Přestože se téma čištění odpadních vod týká každého z nás, když využíváme výhod veřejné kanalizace, zpravidla se nad tím nezamýšlíme. Považujeme za automatické, že odpadní voda kamsi odtéká. Ovšem kdybyste se přestěhovali tam, kde se nedá připojit na veřejnou kanalizaci ukončenou městskou nebo obecní čistírnou odpadních vod, rázem změníte názor. Pak byste si museli zajistit čištění, případně jinou likvidaci odpadních vod, vlastními silami.
Ostatně, jak praví vodní zákon, je to vaše povinnost (§ 38 odst. 3 vodního zákona č. 254/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů): „Kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Při stanovování těchto podmínek je vodoprávní úřad povinen přihlížet k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod, kterými se rozumí nejúčinnější a nejpokročilejší stupeň vývoje použité technologie zneškodňování nebo čištění odpadních vod, vyvinuté v měřítku umožňujícím její zavedení za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek a zároveň nejúčinnější pro ochranu vod.“
Co z toho pro vás prakticky vyplývá? Nemáte-li přístup k obecní kanalizaci, musíte si pořídit nejlépe domovní čistírnu odpadních vod.
V čem musíte mít jasno předem
Ptáte se, co je třeba splňovat, než se pro čistírnu rozhodnete? Kromě potřebného místa, které se jistě na každé zahrádce najde (plastovou čistírnu si představte jako válec například o průměru 1,5 m a výšky 2 m, instaluje se do země), je nejdůležitější mít kam vypouštět přečištěnou vodu. Vše ostatní se dá technicky vyřešit.
Kam tedy s přečištěnou vodou?
Jednu možnost nabízí veřejná kanalizace, která není napojená na centrální čistírnu (musí jít o kanalizaci, do níž se dá vypouštět voda dešťová i přečištěná odpadní), dalším řešením jsou vody povrchové (vodní tok poblíž, například řeka, rybník, jezero, potok…) nebo voda podzemní (přečištěná voda odtéká do půdních vrstev).
Dovolte malou odbočku
Ještě nedávno se u nových rodinných domů často používala bezodtoká jímka neboli žumpa k zachycení odpadních vod a k jejich následnému vývozu na centrální čistírnu. Jde však o nejdražší způsob likvidace odpadních vod, který často skončil vytvořením odtoku v jímce a nelegálním vypouštěním do potoka nebo do půdy. V současnosti se však v prováděcích předpisech ke stavebnímu zákonu dává přednost právě likvidaci odpadních vod v domovní čistírně, a až pokud tuto variantu nelze použít, povoluje se bezodtoká jímka.
Proč vám to vysvětlujeme? „Krajní možností nebo spíše kličkou, jak se vyhnout použití bezodtoké jímky neboli žumpy, je umístění menší bezodtoké jímky (například 2 m3) za domovní čistírnu a přečištěnou odpadní vodu likvidovat rozstřikem na pozemek – voda se spotřebuje odparem a rostlinami (evapotranspirace).
Samozřejmě nelze takto vodu rozstřikovat celoročně a v době, kdy to není možné, byste měli vodu odvážet na centrální čistírnu. V praxi to většinou funguje tak, že se v bezodtoké jímce provede odtok a zaústí se například do dešťové kanalizace (tam oficiálně vypouštět přečištěnou vodu nelze) nebo do vod podzemních. Není to v pořádku podle zákona, ale vypouští se voda přečištěná na zhruba 95 procent, což je samozřejmě menší zlo než vypouštět nečištěnou vody z bezodtoké jímky,“ upozorňuje Daniel Papák z firmy GREEN TRADE.
Malá „očistná“ typologie
O čistírnách toho ještě moc nevíte, ale už jste slyšeli, že jsou mechanické, biologické, chemické, nebo snad i aerobní a anaerobní? Jak to tedy je?
Domácí čistírny se zpravidla dělí na aerobní (pracují za přítomnosti vzdušného kyslíku) a anaerobní (bez vzdušného kyslíku). Mezi aerobní se řadí všechny klasické mechanickobiologické domácí čistírny a ty se také nejčastěji používají, kdežto do skupiny anaerobní patří dobře známé septiky (dvou- a vícekomorové nádrže, nejvíce se používají tři komory). Samotný septik není dostatečně účinný a dnes jej nelze použít samostatně, proto se za něj umísťuje buď klasický zemní štěrkopískový filtr (plastová nádrž, případně nádrž vytvořená z vodotěsné fólie vyplněná štěrkopískem), nebo modernější biofiltr.
A kam s nimi?
Aerobní čistírny se používají nejčastěji u rodinných domů, anaerobní spíše u chat a chalup, protože nepotřebují pravidelný přísun odpadních vod na rozdíl od aerobních, které bez přísunu odpadních vod vydrží funkční jen po omezenou dobu (14 až 30 dnů).
Zmiňované chemické čištění se netýká biologicky znečištěných odpadních vod, ale průmyslových odpadních vod z různých výrobních závodů.
Jak to tedy funguje?
Klasické mechanicko-biologické čistírny si představte jako větší válec rozdělený na několik částí: hrubé předčištění, aktivační část, dosazovací část. Daniel Papák vysvětluje, že nejdříve odpadní voda „prochází“ přes nátokový koš a tady se zachytí nerozložitelné části (to, co vám nechtěně spadlo do odpadu, třeba hadr po mytí oken) a ty jednou začas z koše vyndáte a vyhodíte. Pak voda protéká přes systém přepážek, kde se zachycuje a rozkládá tuhé znečištění.
Následně putuje do aktivační sekce a tady už probíhá provzdušňování neboli samotné biologické čištění takzvaným aktivovaným kalem ve vznosu (směsicí mikroorganismů, které se živí biologickým znečištěním). Z aktivační části si to voda zamíří do sekce sedimentační, kde se oddělí od kalu. Přečištěná voda odtéká pryč z čistírny a odsazený kal se pomocí mamutkového čerpadla vrací na začátek do sekce tuhého předčištění, kde znovu projde celým cyklem čištění.
Samotná čistírna není nijak složitý mechanismus – jejím základem je nádrž s technologií, víko nádrže a dmychadlo. Mezi nadstandardní součásti patří třeba řídící jednotka pro usnadnění obsluhy, systém automatického odstraňování nečistot z hladiny dosazováku, membránová filtrace a podobně.
Co je nejdůležitější při práci aerobní čistírny? Musíte ji odkalovat, zpravidla jednou za půl roku. Kal můžete odčerpat například na kompost – nebojte se, nepáchne, nebo si zajistit jeho odvoz do centrální čistírny odpadních vod. Pro správný chod zařízení je také třeba přibližně jednou za měsíc udělat takzvanou dosazovací zkoušku. Nebojte se, není nijak složitá: z aktivační části naberete vodu s kalem a necháte ji 15 minut odstát. Kal se usadí na dně a podle poměru mezi vodou a kalem zjistíte, jestli už není kalu přebytek.
Kam s ní?
Už jsme si vysvětlili, čistírny si pořizujete hlavně proto, že musíte nějak vyřešit problém s odpadní vodou v místech, kde není veřejná kanalizace, nebo sice je, ale nemá propojení na centrální městskou (obecní) čistírnu odpadních vod. Víme i to, že vyčištěnou vodu je třeba někam odvádět (vodní tok, kanalizace, vsakování do půdy).
Říkáte si, proč přečištěnou vodu znovu nevyužít, třeba na zalévání zahrady? Zahrádka, přesněji její okrasná část včetně trávníku, je opravdu čestnou výjimkou, kde se vyčištěná voda dá bez obav zužitkovat. Shromažďuje se zpravidla v podzemní jímce, do které také můžete vést dešťovku z okapů. Má to však jedno ALE – ve vyčištěné vodě se vždycky najde něco, co by se ještě dalo dočistit, a tak se voda může „kazit“.
A co v domácnosti, můžete třeba na splachování WC, běžný úklid nebo mytí auta použít vyčištěnou vodu? Podle odborníků tohle řešení nemá velkou logiku. Pořízení odpovídající čistírny, v těchto případech s membránovou filtrací, stojí kolem 100 000 Kč a provozní náklady takového řešení (pravidelná regenerace/výměna membrán) značně převyšují získanou úsporu na vodném a stočném. Chcete-li šetřit a přitom využít vodu, za kterou se neplatí, raději se podívejte k nebi – úprava dešťovky třeba pro praní prádla nebo splachování toalet je mnohem jednodušší.
Ještě jednou pojďme nahlédnout do peněženky: cena běžné čistírny se pohybuje mezi 30 000 až 50 000 Kč, a pokud si ji necháte osadit „na klíč“, přičtěte si zhruba stejnou sumu. My jsme však národ kutilů a většina z nás čistírnu zvládne instalovat svépomocí.
Zpátky na začátek
Bojíte se úřadů jako čert kříže? Pak pro vás máme špatnou zprávu – než si čistírnu pořídíte, je třeba oběhat mnoho institucí a sehnat řadu razítek. Jak vysvětluje Daniel Papák, potřebujete stavební povolení a povolení k vypouštění přečištěných odpadních vod. Nedávná novelizace vodního zákona přinesla ještě možnost provedení stavby domovní čistírny na ohlášení, pokud je certifikovaná podle nařízení vlády č. 190/2002 Sb., to znamená, že smí používat označení CE. Jinak řečeno – pokud si koupíte čistírnou s CE, stačí ohlášení, nebudete-li mít čistírnu s tímto certifikátem, potřebujete stavební povolení.
Mezi doklady nutné k vyřízení stavebního povolení patří podle odborníka z GREEN TRADE zejména:
- projektová dokumentace
- snímek katastrální mapy
- list vlastnictví na dotčené pozemky
- vyjádření správců sítí
- souhlas vlastníka kanalizace s napojením (pokud se vypouští do veřejné kanalizace neukončené centrální čistírnou)
- vyjádření správce vodního toku (pokud se vypouští do vod povrchových)
- vyjádření hydrogeologa (pokud se vypouští do vod podzemních)
- certifikát CE, pokud je čistírna schvalovaná na ohlášení stavby Vodoprávní úřad si v konkrétním případě ještě může vyžádat další doklady.
A jak zní zpráva dobrá?
Mnohé firmy vám dokážou s úředními dokumenty pomoci nebo je za vás dokonce vyřídí. Samozřejmě jde o placenou službu nebo ji třeba poskytnou i bezplatně za předpokladu, že si čistírnu koupíte právě od nich – to si však každá firma řeší po svém, žádný nárok na to nevzniká.
Čistička, NEBO čistírna?
Podle terminologie uváděné v zákonech se správně máme bavit o čistírně odpadních vod, ovšem mezi lidmi se běžně používá výraz čistička. Stále však jde o jedno a totéž. Ostatně slovo „čistička“ najdete také u prezentací mnoha firem nebo webů, které se čištění odpadních vod věnují.
Seznamte se: technologie USBF USBF (Upflow Sludge Blanket Filtration) je patentovaná technologie čištění odpadních vod za pomoci fluidního filtru neboli kalu ve vznosu. Jak uvádějí internetové stránky USBF, jde o biologicko-aerobní způsob čištění, které spočívá v rozkladu organické hmoty směsí mikroorganismů (bakterií) pomocí kyslíku. Dobrá zpráva pro každého? ČOV tohoto výrobce jsou kvalitní a cenově dostupné.
Do čistírny se nesmí vypouštět olej z vaření!
Na co si dát pozor
Do čistírny má ústit veškerá odpadní voda z domácnosti (WC, koupelna, kuchyně), nikoli však odpad z drtiče zbytků jídla ani přepad vody z kondenzačního kotle. – Ptáte-li se, zda se můžou čistírny odpadních vod používat také na dešťovou vodu, odpověď zní NE. Naopak platí, že dešťová voda do domovní čistírny zaústěná být nesmí.
Zaujalo nás
Malou exkurzi tématem čistíren odpadních vod si dovolíme zakončit praktickou poznámkou určenou zejména pro hospodyňky. Čistírny nemají rády přípravky se sloganem „zničí všechny bakterie“, například na bázi chloru a podobně, což je největší problém právě u výrobků dezinfikujících WC. Tady je lépe použít přípravky z takzvané ekologické drogerie, které vznikají na přírodní bázi a neškodí vodnímu prostředí. Ostatní drogistické přípravky jsou celkem bez problémů. Nicméně i k nim existují náhrady v sortimentu ekologické drogerie, dnes už běžně dostupné. Není to námět k zamyšlení?
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.