O zeleninové polykultuře jste už možná slyšeli. Základem této techniky je pěstování několika různých druhů pohromadě, pěkně na jednom záhonu. Zapomeňte však na monokulturní řádky: výsev se dělá tak, že rostliny postupně vytvoří ucelenou plochu, v níž byste pravidelné rozestupy hledali jen stěží.
Principy polykultury vycházejí z přirozených přírodních zákonitostí a jejich maximálního využití. Stručně řečeno: pěstitel se snaží rostlinám poskytnout podmínky podobné těm, které by měly volně v přírodě. Výsledkem má být jejich rychlejší růst, vyšší kvalita a ze strany pěstitele co nejmenší námaha (žádné rytí, okopávání ani pravidelné vytrhávání plevele, minimální zálivka a minimální nutnost zásahů proti chorobám a škůdcům).
Myšlenka polykulturního pěstování vychází z přírody
Výsev se provádí brzy zjara, záhony se poté pokryjí slámou a netkanou bílou textilií, která zeleninu ochrání před škůdci i nečistotami, zajistí jí teplo a společně se slámovým mulčem bude zadržovat vodu. Veškeré druhy zelenin se vysévají ve stejnou dobu, ale po jednotlivých druzích. Jejich smíchání není žádoucí – protože těžká semínka by dopadla dál a lehká blíž, došlo by už u nich k určitému roztřídění. Pro začátek kombinujte pět až deset druhů.
Skutečnost, že některá zelenina vyroste vyšší s hlubšími kořeny, zatímco jiná bude nižší a mělce kořenící, vám při pěstování bude pomáhat. Rostliny si díky tomu, že každá je jiná, vzájemně neodebírají ani živiny, ani vodu, a naopak jsou si vzájemně prospěšné. Zeleninu je zapotřebí pravidelně sklízet – jen tak uvolníte prostor pro růst dalších druhů, přičemž volná místa nemusíte jen osít, ale můžete do nich zasadit i sazeničky.
Polykultuře se podrobně věnuje ve své knize Kompletní návrh k vytvoření ekozahrady a rodového statku Jaroslav Svoboda, který v následně uvedených deseti bodech shrnuje, nač nezapomenout při navrhování vlastní polykultury.
Nač nezapomenout, chcete-li to vyzkoušet:
1. Vysévejte několik variet (odrůd) od každého druhu. To prodlouží dobu sklizně, poskytne informace, který typ rostliny je nejlepší, a zaplní se tak každé místo v záhonu. Například mrkve rané, středně rané a pozdní, různých tvarů i barev. Ředkvičky jsou červené, bílé, žluté, krátké, dlouhé... Některá semena mohou zrovna letos hůře klíčit, pojistí vám to úspěch.
2. Nevysévejte příliš hustě. Instrukce na balíčcích semen počítají s velkým jednocením (protrháváním husté výsadby). Vy budete jíst téměř každou rostlinu, takže „jednocení“ se odehrává až když jsou vaše rostlinky střední velikosti, to znamená později než obvykle. Vyséváte-li deset druhů, sejte tedy od každého jen 10 % semen z doporučené dávky pro danou plochu. Jedno jediné semeno na každých 5 cm² je až dost. Při větší hustotě se sklízení a jednocení stává velmi zdlouhavým, a rychleji rostoucí druhy mohou zahubit ty pomalejší. Častá začátečnická chyba.
3. Začněte sklízet brzy. Sklízejte vaše rostliny, především listovou zeleninu, když se začínají mačkat, ne když dosáhnou maximální velikosti. Přehuštění totiž zabraňuje rychlému a kvalitnímu růstu. Navíc mladá zelenina je velmi chutná, jak dokazuje její stále větší obliba. Hlavně pozor na ředkvičky! Ty musíte hodně jíst, klidně i s listy, je to zdravé pro vás i pro zdárný vývoj polykultury.
4. Kombinujte rostlinné rody, nejen druhy. Blízce příbuzné rostliny soutěží o stejné živiny, takže polykultura s převahou podobných druhů zeleniny, například kombinace mnoha brukvovitých (kapusta, zelí, brokolice, květák, ...) neporoste dobře. Kromě důvodu výživy rostlin, větší rozmanitost rodů a druhů zmate případné škůdce, hledající velké skupiny svých oblíbených pochoutek.
5. Začleňte semena rychle rostoucích, mělce kořenících druhů. Ředkvičky, hořčice, pohanka atd. rychle zaplní povrch půdy a zabrání růstu plevelů. Budete je jíst již velmi brzy a ve velkém množství, když jsou ještě malé. Jsou výborné v salátech.
6. Prodlužte doby sklizní. Více různých variet od jednoho druhu prodlouží dobu sklizně na celou sezónu, proto je vybírejte hlavně podle rozdílných časů zralosti. Například listový salát je zralý dříve než hlávkový. Navíc kombinujte rychle rostoucí odrůdy s pomalu rostoucími. Nahrazujte plodiny po sklizni dalšími, vznikne-li volné místo. Hrách může být po sklizni nahrazen keříčkovými fazolemi, ředkvičky zelím, jarní zeleniny jako kopr vystřídá letní bazalka atd.
7. Vyhněte se kořenové a světelné konkurenci. Roztahující se rostliny jako brambory a rajčata se do malé polykultury nehodí, zastíní mnoho jiných. Převaha kořenových plodin bude zase soutěžit o místo pod povrchem. Uvědomte si tvar a velikost každé rostliny v dospělosti ještě před vysazením, a vyhnete se nadměrné konkurenci.
8. Sklízejte celé rostliny. S vyjímkou některých dlouho žijících rostlin a bylin, které se dají udržet v rozumné velikosti pravidelným sklízením po částech. Ostatní rostliny v polykultuře by měly být vytrženy celé, čímž se zvětší životní prostor pro další. Buďte opatrní, neporušte kořeny sousedních rostlin. Sklízejte z nejhustších míst a vybírejte ty exempláře, jejichž odebráním uvolníte z konkurence pomalejší druhy.
9. Zachovejte několik rostlin na semeno. Nechte několik nejzdravějších exemplářů od každého druhu dozrát, buď pro přirozené vysemenění, nebo uschování semen pro příští sezónu. Tyto semenné rostliny by pokud možno měly být na severní straně záhonu, aby nestínily ostatní vegetaci.
10. Prohlížejte svou polykulturu každý den. Věci se zde dějí rychle a vaše přítomnost bude znát. Po třech týdnech dosáhne polykultura maximální hustoty a rychlý růst bude pokračovat jen při pravidelném sklízení. Není to vhodné na chatu nebo víkendovou zahrádku v kolonii, kde denně nejste. Proto záhon umístěte poblíž domu, ať ho máte stále na očích a na dosah.
Zdroj: Jaroslav Svoboda, Ekozahrady
Co takhle v truhlíku na balkoně?
Se zeleninovou polykulturou na záhoně zkušenost nemám, ale zaujala mě myšlenka vytvořit ji v menším měřítku – v truhlíku. Začátkem května jsem proto vysela pět druhů rostlin: petržel naťovou, ředkvičku, cibuli sečku, špenát a aksamitník. Rostliny se ujaly docela rychle a zeleň postupně zaplnila celý prostor tak, že v něm momentálně nejsou prázdná místa. Podle očekávání je zatím nejvíce vidět ředkvička.
Pro srovnání: osazenstvo truhlíku vyfocené 3. a 19. června. Ředkvičky rostou nejrychleji, a tak velmi brzy zakryly půdu kolem natolik, že předehnaly i plevel, který nemusím vytrhávat. Ke sklizni jsou bulvy ještě příliš malé, ale listy se už dají použít do salátu
Mou radost ze slibně se vyvíjející úrody zkazilo, když jsem právě na jejích listech v polovině června objevila vykousané klikaté chodbičky, které měly na svědomí larvy mušky vrtalky zahradní (Phytomyza atricornis). Bohužel, nebylo to vše. Nejmladší a nejšťavnatější lístky špenátu posloužily jako potrava pro larvy mouchy květilky řepné (Pegomyia hyoscyami), které začaly mezi jejich horní a dolní pokožkou vytvářet zprvu tenké, později rozšiřující se chodbičky.
Spolu se zeleninou se doporučuje vysít i květiny, které odpuzují škůdce a dezinfikují půdu (například afrikán, měsíček, kerblík, kopretinu řimbabu či lichořeřišnici). Já vysela aksamitník, ale na škůdce je zatím krátký – možná je to tím, že vzešlo jen pár rostlinek
List ředkvičky prožraný vrtalkou • Chodbičky (takzvané podkopěnky) květilek jsou zpočátku bělavě průsvitné a je v nich vidět asi šesti- až osmimilimetrové larvy i s jejich trusem, později zhnědnou a zasychají. Listy v místě napadení měknou a trhají se
Vyhánění škůdců česnekem
Proti oběma škůdcům existuje chemická ochrana, kterou jsem ale použít nechtěla. Postupuji tedy tak, že napadené listy otrhávám, larvy v nich zamáčknu a vše vyhodím. K tomu jsem na všechny rostliny v truhlíku zatím dvakrát aplikovala postřik česnekovým výluhem (zkouším jej momentálně ještě na dalších rostlinách a zatím se zdá, že by to mohla být velmi účinná zbraň jak proti některým škůdcům, tak i chorobám), uvidíme, jaké to bude mít výsledky.
Česnekový výluh • Larva květilky prchající ze špenátového listu
Na hodnocení zeleninové polykultury v truhlíku je ještě brzy. Zatím mohu konstatovat, že nejvíc mě překvapila právě přítomnost hned dvou druhů škůdců, protože jako výhoda tohoto způsobu pěstování se uvádí jejich snížené množství. Na druhou stranu: nepoužila jsem doporučovanou textilii, která má na rostlinách zůstat po celou dobu jejich pěstování, a truhlík je v porovnání se záhonem malým prostorem.