Těžko hledat známější a oblíbenější masožravku, než je mucholapka podivná (Dionaea muscipula).
Její jedinečné pasti z ní dělají opravdovou královnu masožravých rostlin. Přesvědčte se, že může dělat radost i vám!
I takto může vypadat úspěšný výsev semínek mucholapek
Jediný zástupce svého rodu
V celém rodu existuje jen jediný druh – mucholapka podivná. I když byste to podle vzhledu nejspíš neřekli, náleží do stejné čeledi jako rosnatky (rosnatkovité).
Mucholapky přirozeně rostou v Severní Americe, konkrétně na několika málo zbývajících lokalitách v Severní a Jižní Karolíně. Smutnou skutečností už je, že mnohokrát více mucholapek je pěstováno v kultuře, než kolik roste volně v přírodě.
V přírodě trpí potlačováním přirozených požárů, které by omezily konkurenční vegetaci. Dalším velkým problémem jsou nelegální sběrači, jejichž činnost je jen těžko pochopitelná.
Na přelomu jara a léta mucholapky vykvétají ozdobnými květy
Mucholapky se totiž velice ochotně množí v in vitro kulturách, čehož ve velkém využívají komerční pěstitelé. Není tedy žádný problém sehnat je v supermarketech či běžných květinářstvích.
Jak mucholapka vypadá
Mucholapky tvoří přízemní růžice listů dlouhých obvykle čtyři až dvanáct centimetrů. Listové báze vytvářejí podzemní cibulkovitý útvar – oddenek, ve kterém rostliny dokážou přežít nepříznivá období (zimy, požáry a podobně).
Viditelná část listu se skládá z řapíku, na nějž dosedá listová čepel přeměněná v samotnou past. Ta může mít v extrémních případech až čtyři centimetry.
Spouštěcím chloupkům v pasti mucholapky je pro hmyz těžké se vyhnout
Unikátní lapací systém, přesto špatný lovec
Past je, jak jste se již mohli dočíst v článku o lapacích systémech masožravek, složena ze dvou polovin čepele, z nichž každá má na svých okrajích působivě vypadající zubovité výrůstky bránící kořisti v úniku a uprostřed tři citlivé spouštěcí chloupky.
Kořist je k rostlině vábena vylučovaným nektarem a barvou pastí. Když se dostane mezi samotné čepele, musí se dotknout některého z šesti spouštěcích chloupků, a to dvakrát v rozmezí přibližně dvou až dvaceti sekund (ochrana před sklapnutím pasti naprázdno, například při dešti). Když se tak stane, čelisti se k sobě přiklapnou (v dobrých podmínkách velmi rychle) a z potenciální kořisti je kořist opravdová.
Sklapnutí pasti mucholapky je nejrychlejší u mladých listů při vysokých teplotách (okolo pětatřiceti stupňů Celsia) a vyšší vzdušné vlhkosti. Sklapnutí může být záležitostí i méně jak jedné sekundy
Po uvěznění kořisti rostlina začne s produkcí agresivních trávicích enzymů. Po několika dnech, kdy je již úlovek zbaven většiny využitelných látek, se past opět otevře a je připravena k dalšímu lovu. Tento cyklus může každá past absolvovat přibližně šestkrát, pak již odchází.
Přestože má mucholapka v názvu mouchy, její nejčastější kořistí je lezoucí hmyz: pavouci, sekáči a podobně. Celkově se však jedná spíše o méně úspěšného lovce – jedna rostlina přirozeně nemá více jak několik úlovků měsíčně.
Není mucholapka jako mucholapka
V úvodu článku jsem zmínil, že existuje pouze jediný druh svého rodu, ten však oplývá opravdu neskutečnou variabilitou. Ta se projevuje nejen v růstových vlastnostech, ale především ve vzhledu a velikosti rostlin.
Kultivar Dionaea muscipula 'Dentate Traps' má krátké a široké zuby
Známe formy obří i trpasličí, dále celočervené, celozelené, všechny možné barevné přechody mezi těmito dvěma barvami, a to včetně různých žlutých, oranžových či dokonce flekatých forem. Tvar listů je také u každé mucholapky jiný.
Přírodní forma tvoří v zimním období krátké přízemní listy se zvětšenou asimilační plochou a v létě listy více specializované na lov – s dlouhými vzpřímenějšími řapíky. Nicméně v kultuře se objevují rostliny, které toto nedodržují a tvoří jen první, nebo jen druhý typ listů.
Jednou z nejčastějších mutantních forem je uspokojivě rostoucí Dionaea muscipula 'Cupped Trap' s miskovitými pastmi
Jedním z nejzajímavějších znaků, na nichž se variabilita silně projevuje, jsou „zuby“ na pastech. Existuje nespočet jejich různých tvarů. Od dlouhých úzkých přes krátké pilovité až k pastem, kde zuby téměř chybí.
Extrémem jsou různé mutace, u nichž je past nebo list nějakým způsobem deformován. Takové rostliny někdy stojí na pomezí životaschopnosti a musí se jim věnovat zvýšená péče.
V druhém díle článku o mucholapce se blíže podíváme na její pěstování. Můžete se do n ěho pustit, není na něm vůbec nic těžkého. Víte například, že mucholapky můžete pěstovat i celoročně venku?