Máte v plánu vysadit okrasné keře, ale nevíte, které by zvládly nedostatek vláhy a období sucha? Díváte se smutně na zahradu a sledujete, jak některým výsadbám usychají listy? Vsaďte na suchovzdorné keře: na rozdíl od suchomilných rostlin snesou i vlhká léta a suchu vzdorují v plném květu.
Okrasné keře tohoto typu se hodí jak do velkých, tak i menších zahrad. Někteří z vás je běžně pěstují, aniž si uvědomují jejich výjimečnou vlastnost. Seznamte se s několika z nich a začleňte je do svého výsadbového plánu.
Ruj vlasatá zaujme už na dálku
Opadavá ruj vlasatá (Cotinus coggygria) pochází z jižních oblastí Evropy. Dorůstá až tří metrů výšky a bývá jen o něco málo rozkladitější. V potřebné velikosti se dá však udržovat řezem, který provedete jednou za dva tři roky. Ne ovšem na konci zimy, připravili byste tak keř o květenství. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistou 'Royal Purple' je typický květ nenápadný a zelenobílý, kultivar 'Nordine' má purpurový list i květ. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů.
Ruj se hodí jak do skupinových výsadeb, tak jako solitéra: na podzim upoutá výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná a dobře se množí rostoucími odnožemi. Řízky se však při domácím množení ujímají špatně.
Nepleťte si čimišník s čilimníkem
Čimišník stromovitý (Caragana arborescens) je další suchu odolávající dřevinou. Pěstuje se jako opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Uplatní se i v sídlištní výsadbě, nepotřebuje častou údržbu. Víc než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Beztrnná opadavá dřevina má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé.
Velmi pěkná je odrůda 'Pendula' roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá). Vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má 'Walker' s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, plodem je lusk.
Ořechokřídlec a kručinky
Jména jak pro pohádkové bytosti patří pěkným dřevinám určeným i pro menší zahrady. Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris x clandonensis) roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů od srpna do října vyrostou tmavomodrá květenství. Keř někdy namrzá, po seříznutí ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, protože květenství se tvoří jen na mladých výhonech.
Kručinka (Genista) je rozšířená na několika kontinentech a všude vyhledává suchá a slunná stanoviště. Pro menší zahrady je jako stvořená svou výškou: nepřerůstá o mnoho půl metru a dá se dobře udržet i nižší. Hodí se proto i do skalek nebo na obruby keřových partií, kde krásně zlatavě pokvete od května do června.
Kručinka lydijská (G. lydia) má překloněný růst vhodný do svahů a větších skalek. V tužších zimách potřebuje zimní kryt. Volně v přírodě u nás na některých lokalitách najdete i kručinku německou (G. germanica).
Dlouhou dobu kvetení si udržuje kručinka barvířská (G. tinctoria), vzpřímená polokulovitá dřevina se zlatožlutými květy v době od května do konce srpna. Nať z kručinky se sušívala a kromě barvířství se v lidovém léčitelství užívala při léčbě ledvinových kamenů, nižšího krevního tlaku nebo při potížích s dnou.
Známé druhy, kterým sucho neublíží
Rakytník (Hippophae) rozhodně stojí za pozornost: nejenže vydrží opravdu nepříznivé podmínky, ale každá sklizená bobulka obsahuje množství látek prospěšných pro lidský organismus. S výškou do třiceti centimetrů (ale spíše je nižší) a poléhavým vzrůstem je vhodný k pokrytí suchých míst. Navíc je stálezelený a v době květu příjemně voní. Pamatujte však, že rakytník je dvoudomý, takže chcete-li se dočkat plodů, blízko sebe musí být vysazeny samčí i samičí keře (na jednoho samce může být až pět samic).
Třezalky (Hypericum) nejsou pouze trvalky, ale velmi suchovzdorné polokeře. Třezalka kalíškatá (H. calycinum) s šedozelenými listy na rubové straně dobře roste i v suchém polostínu. Každý rok zjara ji sestřihněte nad zemí, aby se udržel hustý tvar dřeviny.
Ani lýkovec (Daphne) není zahrádkářům neznámý, je oblíben pro velmi rané kvetení. Méně pěstovaný polokeř lýkovec vonný (D. cneorum) může na menších plochách zastoupit i půdokryvné rostliny.
Metlaté keře čilimníků (Cytisus) v mnoha barevných kultivarech ochotně snášejí slunné a suché polohy. Vybírat můžete z keřů rostoucích vzpřímeně či kulovitě, některé čilimníky mají převislé větve, jiné jsou nízké a široce rozložené a najdete i poléhavý, téměř plazivý typ. V dobrých podmínkách roste čilimník rychle.
Levandule, mochny, perovskie a růže: keříky úžasných barev
Aromatické levandule (Lavandula) patří do každé zahrady. Krásně vypadají, mají léčivé účinky a využít je můžete ke spoustě jedlých, pitných či k dekoraci určených výtvorů. V suchu si libují mochny (Potentilla), dnes nejčastěji nabízené jako nižší kultivary s květy bílými, růžovými i červenými. Původní barva květů tohoto druhu je sytě žlutá.
Perovskie (Perovskia) je méně známý modře kvetoucí druh, svým vzhledem připomínající zmíněnou levanduli. Protože namrzá, řeže se a zimuje jako růže. Velmi dobře si se suchem poradí i růže svraskalá (Rosa rugosa), u níž se krom vonných květů dočkáte i velkých chutných šípků bohatých na vitamin C.
