Jedná se o opadavý, bohatě větvený keř až menší strom dorůstající obvykle tři metry na výšku a dva metry na šířku, najít se ale dají i sedmimetrové exempláře. Označován bývá také jako marhaník obecný (Punica granatum).
Granátovník obecný pochází s největší pravděpodobností z oblastí Íránu a Turkmenistánu, tedy ze Střední Asie.
Odtud se rozšířil do Středozemí, odkud ho možná znáte, dále do Číny, Indie či jižních států USA. Zajímavostí je tradovaný omyl, který marhaníku obecnému přiřkl coby místo původu ostrov Sokotru.
Z něj ale pochází marhaník neboli granátovník (Socotria protopunica), jediný planý příbuzný granátovníku obecného. Ten totiž v plané podobě znám není, odedávna se cíleně pěstoval.
Změny v čeledi
Ve většině odborných knih najdete informaci, že patří do čeledi marhaníkovitých (Punicaceae), ovšem nedávno byla tato charakteristika přehodnocena. Podle vědců je přesnější zařadit jej mezi kyprejovité (Lythraceae).
Kořeny a kůra keřů se v dřívějších dobách používaly k barvení koberců
Dekorativně působí jeho deseticentimetrové, drobné obkopinaté až kopinaté kožovité lysé listy i poměrně velké květy. Ty bývají široké i pět centimetrů. Jejich typickou barvou je šarlatově červená, vzácně existují také exempláře s květy nažloutlými a bílými. Mladé větve bývají trnité.
- Tip redakce: Podívejte se, jak se pěstují granátovníky ve velkém:
Dopřejte si šťavnaté plody, chutnají úžasně
Většinou šestičetné květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až třech na koncích větví, dužnatý kalich srůstá s korunou v trubkovitou češuli. Plodem je granátové jablko: kulovitá bobule o průměru od osmi do patnácti centimetrů a hmotnosti mezi dvěma a osmi sty gramy s vytrvalým kalichem na vrcholu plná semen s růžovým až červeným osemením.
Dřevo granátovníku má žlutou barvu a je velmi tvrdé
Nenechte se ovšem zmást! Tato jablka se nekonzumují stejně jako klasická či rajská jablíčka, a pokud byste se do nich zakousli, moc byste si nepochutnali. To, proč se pěstují, zůstává skryto uvnitř – osemení tvořené osvěžující šťavnatou dužninou sladkokyselé chuti.
Nebojte se neznámého
Jak se k této lahůdce dostat co nejsnadněji? Z plodu odkrojte část s kalichem a potom jej nařízněte v pravidelných rozestupech na čtyřech místech odshora téměř dolů. Asi na pět minut jej ponořte do misky s vodou.
Poté jablko ve vodě roztrhněte na čtyři díly – díky nářezům to půjde snadno. Semena jsou v plodech uložena v několika pouzdrech oddělených tenkou dužnatou přepážkou. Ta má nahořklou chuť, takže je nutné ji od semen oddělit. Při oddělování budou semena klesat dolů, naopak nejedlé části vyplavou na hladinu. Pak jen stačí sebrat je cedníkem a vodu slít.
Buďte nejrychlejší
Existuje ještě rychlejší postup. Granátová jablka důkladně mačkejte po celém jejich povrchu tak, jak je vidět na videonahrávce. Vyvíjejte na ně neustálý mírný tlak, pomůže i jejich poválení na podložce, které se doporučuje i před rozříznutím citrusů.
Poté plod nařízněte u kalichu, případně do něj na nějakém místě kousněte, nemáte-li obavu z jeho chemického ošetření, a vzniklým otvorem vymačkejte šťávu přímo do sklenice nebo do úst. Postupujte opatrně, skvrny od ní se špatně odstraňují (dříve se používala k barvení látek).
Z kilogramu plodů můžete získat přes půl litru vynikající šťávy příjemně nakyslé chuti, ze které se dělá například nealkoholický nápoj šerbet (smícháním s cukrem a dalšími ingrediencemi) a jejím zkvašením grenadina, známá jako základ míchaných koktejlů.
Zbaví vás závisti?
Granátová jablka měla svou váhu už ve starověké mytologii. Byla atributem řeckých bohyní Afrodity a Héry, symbolizovala plodnost a znovuzrození. Jíst je radil prorok Mohamed – zbavovala prý lidi závisti. Traduje se, že král Šalamoun dokonce vlastnil sad těchto rostlin.
Víte, která zbraň získala svůj název na základě tvarové podobnosti s granátovým jablkem? Granát!
Plody obsahují látky příznivé pro lidský organizmus, jako jsou antioxidanty, vitaminy, železo, fosfor, draslík či zinek, a tak se možná i vy budete chtít pustit do pěstování granátovníků. Zatímco v subtropických krajích není problém zasadit je jen tak na zahradu, v našich klimatických podmínkách se venku celoročně nepěstují.
Výsev semínek
A jak se dostat k rostlinám? Pokud si nějakou rovnou nepřivezete ze zahraničí (případně její řízek), zkuste ji vypěstovat sami nebo si pořiďte malou rostlinku zakrslého granátovníku a dopěstujte ji. V prvním případě, který je u nás spíše výjimečný, vyberte z koupeného plodu semínka a nechte je ve vodě mírně zakvasit.
Podle granátovníku byly pojmenovány i známé české granáty – stejně jako semena plodů mají i ony krásnou červenavou barvu
Propláchněte je, očistěte zbytky dužniny a vysejte do květináčků se směsí běžné zahradnické zeminy a písku s přídavkem perlitu či hrubšího písku pro odlehčení. Během klíčení, které může trvat i několik měsíců, semena potřebují teplotu od dvaceti do pětadvaceti stupňů.
Nejasnosti ohledně plodů
Co se plodů týče, zde se dostupné informace liší. Podle jedněch má takto vypěstovaná rostlina začít plodit po sedmi osmi letech, leč poměrně skromně, podle druhých vůbec nevykvete.
Vlastní zkušenost nemám, ale domnívám se, že není důvod, proč by v dobrých podmínkách granátovník pěstovaný ze semen nevykvetl. Pokud jej pěstujete, napište nám do diskuzního fóra své zkušenosti.