Lupina neboli vlčí bob pochází ze Severní Ameriky, odkud se v průběhu času rozšířila do celé Evropy i severní Afriky.
U nás ji můžete s výjimkou jižní Moravy vidět leckde na okraji lesů a na světlých mýtinách jako planou trvalku s modrofialovým vzpřímeným hroznovitým květenstvím.
Je opravdu škoda, že se lupina poněkud vytratila z našich zahrad. Vyšlechtěné kultivary této trvalky hýří výraznými barvami květů a upoutají pozornost, ať už jsou na zahradě, nebo ve váze. A navíc: pěstování lupiny je naprosto nenáročné.
Z několika stovek druhů u nás zdomácněla lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), jejíž vyšlechtěné kultivary jsou pozdě zjara nápadnou ozdobou každého záhonu.
Planá lupina může otrávit, naopak zahradní kultivary jsou naprosto bezpečné
Vlčí bob rostoucí planě v přírodě je statná trvalka, které si v době květu všimnete na každé louce. Její semena jsou silně jedovatá a požití i malého množství (literatura uvádí asi deset kusů) způsobuje silnou nevolnost a halucinace.
Alkaloidy v nich obsažené poškozují nervový systém, játra a srdce, prognóza při požití většího množství semen je vždy nepříznivá. Otrava se projeví sliněním a špatným polykáním, poté následuje ochrnutí a bezvědomí.
Zplanělé kultivary šlechtěné lupiny mají obsah alkaloidů zanedbatelný, proto se leckde vysazovala jako krmná plodina na spásání nebo jako doplňující potrava pro bažanty. Vlčí bob má navíc schopnost vázat dusík v půdě a tím vylepšovat její kvalitu.
Lusky planých lupin s jedovatými semeny jsou skutečně nebezpečné pro zvěř i lidi
Vlčí bob kvete pestrými barvami
Vyšlechtěné kultivary lupiny mají pestrou škálu pastelových barev: bílou, růžovou, žlutou, lososovou, červenou, modrou a fialovou pro jednobarevné kultivary, mnohé pak mají jednotlivé květy kombinované s bílou.
Vlčí bob je statná trvalka hodně přes metr vysoká v době květu, z toho květenství měří téměř polovinu. Květenstvím je hustý vzpřímený hrozen s květy typickými pro motýlokvěté rostliny, však také lupina patří do čeledi vikvovitých (Viciaceae).
Duté lodyhy jsou olistěné mnohočetnými dlanitě dělenými listy (na řapíku jich bývá pět, devět až osmnáct). Rostliny začínají kvést po polovině června, a pokud včas odstraníte odkvetlé stonky, často remontují, tedy opakovaně kvetou.
Jemné olistění vlčího bobu je po odstranění odkvetlých stonků ozdobou záhonu až do podzimu
Pěstování ze semene je nejjednodušší
Vlčí bob má kůlový kořen a nevytváří trsy jako jiné trvalky, proto se dělením trsů množit nedá. Řízkování je pro potřeby zahrádkářů zbytečně nesnadná a náročná metoda, takže pokud si chcete vypěstovat lupiny pro zahradu, je nejlepší zakoupit semena.
Za sáček semen dáte něco kolem dvaceti korun, obvykle je v nabídce osivo v barevné směsi. Pro snazší poznání jsou semena barevně rozlišena, takže si je můžete vytřídit a vyset odděleně jednotlivé odstíny.
Výsev stihnete ještě teď
Vysévat vlčí bob lze od února do června. Únorové výsevy pochopitelně do misek umístěných v teplém prostředí, ideální je teplota kolem patnácti stupňů. Pro rychlejší klíčení se doporučuje namočit semena přes noc do studené vody a pak teprve vysévat do země.
Poslední vhodný termín pro výsev je červen. Rostliny z časných výsevů někdy vykvetou už koncem prázdnin v prvním roce, z pozdějších výsevů kvetou až rok další.
Nejrozšířenější původní barva lupiny je svěží modrofialový odstín květů
Vlčí bob se hodí do skupin i samostatně
Skupina barevných lupin se nedá přehlédnout: jednak pro barevný soulad pastelových barev a také pro velikost rostlin. Krásně vypadají ve volných skupinách i na smíšených rabatech, kde se dobře kombinují s nižšími, později kvetoucími trvalkami.
Šlechtěné kultivary mají květenství kompaktnější a plnější, pastelové barvy se mezi sebou dobře doplňují
Květenství se dá použít také k řezu, bohužel květy dlouho nevydrží. I jako solitéra lupina vyniká, vždy má v době květu dominantní funkci. Rostliny sázejte do sponu asi sedmdesát centimetrů (chcete-li hustší zapojení, stačí vzdálenost půl metru).
Co rostlina potřebuje? Ve vhodných podmínkách vlastně nic
Pokud pro ni vyberete vhodné stanoviště, poradí si v dalších letech bez vás. Celodenní úpal a příliš suchá místa jí nesvědčí, upřednostní slunné stanoviště až polostín. Zem pro výsadbu této atraktivní trvalky by měla být živná, hluboká a propustná, s nižším obsahem vápna.
V chudších půdách občas rostliny přihnojujte, mladé lupiny v prvním roce po výsadbě chraňte na zimu přikrývkou z chvojí. Přílišné zamokření v zimě je může zahubit, proto je prodyšná chvoj jako kryt nejvhodnější.
K řezu se lupina dá použít, ale opravdu jen krátkodobě. Spodní květy začnou brzy opadávat a během několika dnů odkvete celé květenství
Budeme jíst lupinu bílou?
Jeden druh lupiny se jeví jako perspektivní rostlina pro lidskou výživu: jedná se o lupinu bílou (Lupinus albus) – vlčí bob bílý. Semena tohoto druhu mohou směle konkurovat sóji, přitom mají při stejně vysokém obsahu bílkovin znatelně nižší obsah tuku.
Tvarem i barvou se semena bílé lupiny od ostatních druhů liší na první pohled. Jsou okrouhlá, zploštělá a bílá. V lidské výživě by se mohla zrna uplatnit semletá na mouku, velký význam pak může mít celá rostlina coby krmivo nebo drcená semena jako přísada do krmných směsí nejen pro drůbež.
U nás se s pěstováním této lupiny začíná v posledních letech, dlouho je ale pro tyto účely pěstována jako polní plodina například v Austrálii.