Po senzačním objevu velevzácného jehličnatého stromu pamatujícícho dinosaury následoval grandiózní plán jeho záchrany. Dnes je wollemie vznešená (Wollemia nobilis) rozšířena po celém světě. Můžete ji koupit a pěstovat i u nás.
Desátého prosince roku 1994 slanil David Noble, zaměstnanec správy národního parku Wollemi ležícího v jihovýchodní Austrálii, do úzkého kaňonu.
Nevedla do něj totiž jiná cesta než právě po laně. Zaujaly ho velmi zvláštní stromy, které nikdy předtím v přírodě neviděl.
Wollemie vznešená je atraktivně vyhlížející stromeček
Noble odebral pár větviček a za několik dnů je ukázal botanikům. Ti nemohli uvěřit svým očím. Větvičky, jež jim přinesl, totiž předtím znali pouze ze zkamenělin.
Strom z příbuzenstva araukárií
Noble se stal ze dne na den slavným objevitelem. Strom dostal v angličtině nepříliš přesné jméno Wollemi pine (borovice wollemi) a světové agentury referovaly o objevu nového druhu borovice, která byla současníkem dinosaurů.
Wollemia nobilis, jak zněl pozdější vědecký název, ovšem nemá s borovicemi (krom toho, že se také jedná o jehličnan) vůbec nic společného, patří totiž do čeledi araukáriovitých (Araucariaceae).
Vědecký název je také tak trochu hříčka. Rodové jméno Wollemia dostal strom podle národního parku, kde byl objeven. Otázku vyvolává druhové jméno nobilis znamenající v latině vznešený – neslyšíte v něm tak trošku i jméno objevitele? Ať už je to jak chce, česky říkáme wollemie vznešená.
Vrcholek stromu je přes zimu skryt ve veliké kapce pryskyřice
Jak zachránit vzácný druh?
Objev takové vzácnosti s sebou přinesl složitou otázku – jak zachránit rostlinný druh, jenž dokázal nepozorovaně přežít miliony let v jediné skalní průrvě kdesi v buši jihovýchodní Austrálie, ale který by mohla zahubit prostá lidská touha vlastnit něco výjimečného anebo třeba jen jeden jediný lesní požár?
Australská vláda pro ochranu wolemie velmi rychle schválila zákon vymezující odstrašující sankce – jak pokuty, tak i možnost odnětí svobody. Dalším opatřením bylo absolutní utajení místa, kde tyto stromy rostou.
To všechno ale neřešilo zranitelnost druhu vyskytujícího se na jediném místě na světě, proto byl přijat propracovaný program na záchranu druhu. Jeho principem bylo rozmnožení stromů a jejich následné poskytnutí (za patřičně vysoké ceny) movitým zájemcům po celém světě.
Peníze, které se tím vydělaly, byly použity na ochranu místa přirozeného výskytu wollemií a dalších vzácných druhů. Rostliny z první generace množení se dražily za veliké peníze, ale ani dnes, po více jak deseti letech, to není stromek levný a úplně běžný.
Mladičké žlutozelené větvičky se na jaře rychle vymaní z pryskyřičného objetí
Wollemii dnes můžete pěstovat i v České republice
Wollemie byla zachráněna i přesto, že v přírodě roste jen asi stovka stromů. Nyní je rozšířena po mnoha zemích celého světa, od roku 2006 je doma i u nás a dá se tu i koupit. Jedním exemplářem se může pochlubit například i pražská botanická zahrada, kde byla rostlina umístěna do jakési klece, aby nedoznala úhony.
Pravděpodobným limitem venkovního rozšíření wollemie bude mrazuvzdornost, neboť v místě jejího přirozeného výskytu teplota neklesá pod minus pět stupňů Celsia (i když existuje jedna zpráva z Japonska, kde prý vydržela až dvanáct pod nulou).
To znamená, že u nás bude nejspíše „odsouzena“ do role rostliny do nádob, skleníků a zimních zahrad nebo pod pečlivě připravený zimní kryt.
Při nevhodných podmínkách pěstování, zvláště v příliš suchém vzduchu, zhnědnou konce nejmladších jehlic
Jisté je, že o vzácném a v přírodě naprosto jedinečném druhu dnes už můžeme říci, že byl zachráněn, a s uspokojením poznamenat: Kéž by příběhy všech podivuhodných a vzácných druhů měly vždy tak šťastný konec.