Vysadili jste na podzim okrasné stromy, keře či jehličiny, ale nevyvázali je ke kůlům? Dožeňte to co nejdříve, ať vás nezaskočí rychlý nástup zimy a mráz. Kůly se pak zatloukají obtížně.
Ochrana dřevin proti vyvrácení nebo rozlámání sněhem
Kůly pro stromky by měly být dostatečně pevné a tak dlouhé, aby po zatlučení do země sahaly deset centimetrů pod korunu. Pokud jste stromky sázeli včas, tedy v průběhu října, měla by půda být již dostatečně slehlá – můžete tedy přiložit pevné úvazky.
Jako úvazkový materiál jsou vhodné širší, alespoň dvoucentimetrové textilní řemínky nebo rychlovázací řetízky nastříhané na patřičnou délku. Važte je raději pevně, aby s kmínky nemohl lomcovat vítr – mohlo by dojít k odření kůry.
Vzrostlé stromy s vyšším kmenem je vhodné upevnit ke třem kůlům
Vyšší stromy, pro které byste obtížně sháněli dostatečně dlouhé kůly, s jejichž zatlučením byste měli problémy, je vhodné ukotvit vyvázáním ke třem nebo čtyřem kolíkům. Provádí se to tak, že na kmen pod korunou se připevní objímka z juty, pryže nebo plastové folie na ochranu kmene před odřením
Na tuto objímku se pak připevňují kotvicí lanka buď z dostatečně silného a trvanlivého provázku, nebo drátu. Druhý konec lanka se připevní ke kotvicímu kolíku tak,aby stromek pevně stál. Lanka musí být napnuta stejně ve všech směrech.
Vyšší keře vyvazujte tak, že větve stáhnete dohromady provázkem a hlavní větve pak přivážete ke kůlu zatlučenému co nejblíže středu keře.
Sloupovitě rostoucí keře a jehličiny (jalovce, tisy) je třeba chránit před rozlámáním těžkým sněhem. Vhodné je ovázat kolem takových dřevin rákosové nebo bambusové rohože, pytlovinu nebo jinou řídkou tkaninu, kterou stáhnete a zajistíte provázkem.
Podobně postupujte při ochraně choulostivějších keřů – v tomto případě ovázaný prostor kolem větví vyplňte suchým listím. Tlačí-li vás čas nebo nemáte-li možnost použít uvedené postupy, postačí ovinout kolem sloupovitých jehličin provázek. U země jej přivažte ke kolíku či rovnou ke kmínku, spirálovitě jej oviňte až ke špičce, kde uděláte poslední ovin a ukončíte uzlem.
Kontrola je nutností
Je samozřejmé, že tyto ochranné materiály musíte na jaře včas a beze zbytku odstranit, aby nedocházelo k zaškrcení kmínků, větví, nebo dokonce k odumírání jehličí uvnitř keře. U listnáčů by se při opožděném snímání ochranných materiálů mohly vylamovat rašící letorosty.
Je rovněž třeba v průběhu roku sledovat úvazky a včas je povolovat, aby nezaškrtily kmínky či větve – mohlo by dojít nejen k vylomení korunky, ale i k uhynutí rostliny.
Prachový sníh jehličinám nevadí, ale těžký a vlhký sníh musíte setřást
V případě silného sněžení, zejména napadá-li těžký, vlhký sníh, je nutno projít zahradou a sníh střásat, a to hlavně z jehličin. Vhodným nářadím jsou například dřevěné hrábě. Tíha sněhu větve ohýbá, a pokud jsou zatíženy delší dobu, bývá deformace trvalá. Takové rostliny jsou pak méně vzhledné.
Horší samozřejmě je, že se stromy nebo větve mohou rozlomit, k čemuž dochází hlavně u jalovců a borovic. Méně ohrožené jsou smrky a jedle – sklon jejich větví umožňuje sklouznutí sněhu.
Jehličiny mohou být hlavně ve větších nadmořských výškách poškozeny námrazou, která se tvoří při mlze i mrznoucím dešti. Námraza má velkou hmotnost, na větvích ulpívá a při pokusu o její odstranění se větve mohou lámat. Je vhodnější počkat na aspoň částečné oteplení a pak se pokusit námrazu opatrně setřást.
Škodit může zvěř i lidé
Některé listnaté i jehličnaté dřeviny mohou být v zimě poškozeny, nebo dokonce zničeny okusem od zajíců nebo srnčí zvěře. Týká se to těch zim, kdy napadne tolik sněhu, že se u plotů vytvoří závěje, přes které se tato zvířata dostanou do zahrady.
Zajíci mívají spadeno především na jabloně, třešně a jeřáby, ale i na akáty a čilimníky – ty dokážou ohryzat až k zemi. Srnčí zvěř okusuje hlavně mladé výhony a pupeny jehličin. Co učinit, aby k takovýmto škodám nedocházelo?
Ochraňte kmenné tvary jabloní, hrušní, třešní, jeřábů a akátů obalením kmenů drátěným či plastovým pletivem. Tyto ochrany musí být dobře připevněny ke kůlům a musí chránit kmeny už nízko u země a až ke korunce. Vhodné jsou i chrániče ze štípaného bambusu.
Někdy ale závěje umožní zajícům dostat se až do korun stromů a ohryzat i větve. Je pak nutno počkat do jara, větve ořezat až do zdravého dřeva a doufat, že rostlina poškozené části zregeneruje. Další možností ochrany dřevin proti okusu (zejména srnčí zvěří), kterou používají hlavně lesníci, jsou repelentní přípravky.
Najdete-li na zahradě takovéto zaječí stopy, znovu zkontrolujte všechny chrániče kmenů, případně aplikujte repelentní přípravky
Jedná se o pastovité hmoty s charakteristickým zápachem (například Aversol), jež jsou ředitelné vodou a aplikují se nátěrem pomocí štětce nebo postřikem. Tyto repelenty obsahují adhezivní přísady, které zabraňují smývání deštěm a sněhem. Některé přípravky jsou v současnosti k dostání i jako spreje.
Je sice faktem, že takto ošetřené rostliny nepůsobí asi půl roku právě esteticky, ale větve časem odrostou a přípravek se v průběhu roku částečně smývá – důležitý je však aspekt ochrany. Bylo vyzkoušeno, že jehličiny – například borovice a smrky ošetřené před zimou Aversolem – jsou v předvánoční době chráněny i před lidskými škůdci.
Nezapomeňte na zálivku a mulčování
O ochraně proti mrazu jsem se částečně zmiňoval již výše. Je ale důležité chránit stálezelené dřeviny během zimy proti uschnutí. Stálezelené dřeviny, jako jsou jehličiny, rododendrony, bobkovišně, cesmíny, mahonie a jiné listnáče, totiž odpařují vodu i za mrazů.
Nemají-li před zimou v půdě zásobu vody, mohou jí během zimy odpařit tolik, že vlastně uschnou. Proto musíme tyto dřeviny před nástupem zimních měsíců důkladně zalít; potřebují nejméně dvacet litrů vody na metr čtvereční.
Pro mladé, ale i pro starší výsadby je důležité nastýlání, neboli mulčování. Je to pokrytí půdy kolem rostlin vhodnými materiály, které zmírňují odpařování vody, potlačují růst plevelů a zlepšují půdní strukturu.
Po úpravě mis kolem vysazených dřevin a zalití pokryjte povrch půdy drcenou borkou
Vhodným materiálem je slamnatý chlévský hnůj, máte-li možnost jej získat. Hojně se využívá i drcená borová borka, která je běžně k dostání. Aby ale její použití mělo význam, musí být její vrstva silná nejméně osm centimetrů.
Méně vhodné je listí, částečně i zetlelé, nejlépe bukové nebo habrové. Má ale nevýhodu v tom, že může být odváto větrem. Pro vřesovištní a jiné vápnostřezné rostliny je ideální pokrytí půdy vláknitou vrchovištní rašelinou.
Použijete-li k nastýlce suché listí, zabraňte jeho odvátí: překryjte je chvojím nebo pletivem a okraje této ochrany zatižte kameny
Prudké předjarní slunce může být hrozbou
Některé dřeviny, zvláště ty stálezelené, je třeba aspoň v prvních letech po výsadbě chránit před prudkým předjarním sluncem. To by mohlo způsobit předčasné probuzení, nebo dokonce narašení rostlin. V následujících eventuálních mrazivých nocích by takové rostliny mohly být poškozeny mrazem.
Vhodnou ochranou jsou rákosové rohože nebo dobře upevněné dřevěné (laťové) desky, ale pro menší rostliny stačí i zakrytí chvojím. Tyto stínicí clony je třeba umístit tak, aby chránily dřeviny před východním a jižním sluncem.
Kmínky stromů je možno rovněž natřít vápnem, protože bílá barva odráží sluneční paprsky. Tuto činnost je ale nutné provést za bezmrazého dne.
Z uvedených rad je patrné, že možností, jak naše oblíbené a mnohdy i pracně získané rostliny ochránit před zimou, je řada. Záleží jen na vás a na vaší schopnosti aplikovat získané informace v praxi.