Z mnoha druhů skalniček je lomikámen jednou z nejoblíbenějších. Pořídit si ho může i ten, jehož zahrada je rovná a bez jediného kamene. A kdo nemá zahrádku žádnou, může mít lomikámen na balkoně v nádobě z umělého kamene či v truhlíku.
Rostliny z rodu Saxifraga (lomikámen) mají hodně předností – jsou nízké, kompaktní, dobře se rozrůstají a kvetou (podle druhu) od časného jara až do pozdního léta. Vybírat z více než tří set druhů není jednoduché.
Některé z nich jsou poměrně vzácné, ale nechcete-li si zakládat pěstitelskou sbírku, je i tak nabídka „obyčejných“ lomikamenů velice pestrá.
Jak se vyznat v lomikamenech?
Právě proto, že existuje tolik druhů lomikamenů pocházejících z různých oblastí, jsou rozděleny do několika skupin s určitými nároky na stanoviště. Takové druhy se pak opravdu dobře kombinují při sesazování.
- Lomikameny mechovité – tvoří nízké, sytě zelené koberce a bohatě kvetou. Daří se jim v humózní kypré půdě, snáší i polostín, nemají rády přímý úpal. Hodí se do květinových zídek, k osázení hrobů, nádob a pochopitelně i do skalek.
Patří sem karmínově růžový S. x arendsii kvetoucí v dubnu nebo pozdní S. trifurcata v bílé barvě, s růžicemi po celý rok temně zelenými.
Výška lomikamene se počítá i s vyvinutými květními stvoly, samotná rostlina mívá kolem pěti centimetrů
- Lomikameny s kožovitými listy – nenáročné, stálezelené lomikameny pro polostinná vlhčí stanoviště. Květy mají na stoncích v jemných latách. Jsou vhodné jako porosty na obruby trvalkových záhonů, lemování dlážděných cest i do nádob.
S. x andrewsii je kříženec s tuhými růžicemi a růžovými tečkovanými květy nakvétajícími od konce května do konce června. S. umbrosa je vyšší, bíle kvetoucí vzrůstnější druh, snáší dobře stín.
- Lomikameny tvořící shluky růžic – kvetou bohatě, většinou bíle, listy mají tuhé kožovité s bělavě vroubeným okrajem. Porostou dobře v chudé, kamenité zemi na plném slunci.
S. cochlearis se stříbrnými růžicemi tvoří podušky bíle kvetoucí v červnu. Mohutnější, s velkými růžicemi a vyšší (až padesát centimetrů v květu) se nabízí S. cotyledon, případně podobný S. hostii s modrošedými listy.
Některé pestrolisté lomikameny rostou dobře jako podsadba řidších botanických azalek, svědčí jim světlý stín
- Lomikameny skalničkové – pro náročnější pěstitele, typické skalničky, z nichž některé rozkvétají již od února. Nároky na půdu se mohou druh od druhu lišit právě tak jako požadavky na světlo.
Žlutě kvetoucí S. juniperifolia s pichlavými, tmavě zelenými listy kvete již od března. Menší počet květů je vyvážen pěkným vzhledem mechovitých podušek. Moc pěkný je S. sancta, lomikámen rovněž jasně žlutě a bohatě kvetoucí od března.
- Lomikameny plazivé – drobnolisté, povětšinou vysokohorské druhy. Daří se jim ve spárách mezi kameny nebo v kamenité vlhčí půdě. Ozdobou skalky může být například S. retusa s přisedlými růžicemi a zářivě karmínovými kvítky.
Nespočetné množství tvarů listů a růžic lomikamenů působí ve výsadbě dojmem odlišných rostlinných druhů
Jak lomikámen ke jménu přišel?
U nás lze najít v Českém středohoří nebo Českém krasu volně rostoucí lomikámen trsnatý (S. Rosacea), v teplejších oblastech roste na loukách lomikámen zrnatý (S. granulata), kvetoucí během léta). Název lomikámen si tato rostlinka vysloužila ze dvou důvodů.
Roste obvykle na místech geologických zlomů, kde svými kořeny „láme kámen“. Druhým důvodem jsou málo známé a málo využívané léčivé vlastnosti lomikamenu. Nať z rostliny se používá jako podpůrný léčebný prostředek při močových a ledvinových kamenech, které rozpouští – čili „láme kameny“.
Na lukách rostoucí lomikámen nechutná pasoucímu se dobytku. Celá rostlina je přitom léčivá, nicméně její kyselá chuť zvířata odpuzuje
Jak mít lomikamenů víc a víc
Množení lomikamenů je vcelku jednoduché. Brzy zjara můžete začít s řízkováním tak, že oddělíte růžici se zdřevnatělou částí, smočíte ve stimulátoru a zapíchnete do substrátu. Asi po dvou měsících by se měly objevit kořínky.
Ještě jednodušší je dělení trsů. Během celého roku, mimo období nejvyšších teplot, lze dělit zvláště staré trsy. Ty totiž po několika letech od středu hynou a nevypadají dobře. Jednotlivé části starého trsu vysázejte ihned po rozdělení do podobných podmínek.
Rozmnožování semeny je u lomikamenů úkol obtížnější a piplavý, navíc výsledkem vaší práce obvykle není geneticky identická rostlina.
Jak se starat o lomikámen
Většina lomikamenů vám poroste naprosto bez problémů. Světlá místa jim vyhovují, na příliš zastíněných se deformují listy (růžice). Mírného vlhka jdoucího ke kořenům docílíte tím, že pod kořeny rostliny dáte drenáž a na ni jemnější zeminu, držící vlhkost.
Žlutě kvetoucí lomikameny jsou odolnější vůči občasnému vlhku, ale s drenáží nic nepokazíte. Ani drenáž z jemných kamínků kolem kořenového krčku není na škodu. Zimní přikrývku chvojím nebo sklem lomikámen nepotřebuje, v našich zimách přežívá dobře.
Drobnějším lomikamenům se dobře daří na porézních tufových kamenech. Pokud je nemáte, drobný štěrk můžete nasypat i do výsadbového koryta z keramiky nebo umělého kamene
Jak si udělat radost
Vyšší druhy lomikamenů s listnatými růžicemi lze vysazovat na okraje trvalkových záhonů, osázet jimi hroby (tam vypadají velice efektně a jsou prakticky bezúdržbové). Dají se dobře kombinovat s menšími stálezelenými keři či jehličinami.
Trsnaté lomikameny do květinových zídek, na okraj cest nebo do předzahrádky, tam všude tohoto odolného chlapíčka můžete vysadit. Nejmenší druhy vám udělají radost sesazené do skupinek s miniaturními jehličinami.
Větší truhlík nebo koryto osázené několika druhy se stejnými nároky vás bude těšit i na malém balkonu. A pokud seženete – byť malý – tuf (vápencový kámen), můžete osázet dvěma třemi druhy jeho prohlubně a otvory.