Vytrvalá pravotočivá liána s aromatickou vůní, stará kulturní rostlina, jež je v současnosti rozšířena po celém mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zavlečena byla i do Austrálie a Jižní Ameriky. Je dvoudomá a na jednom místě vydrží až 25 let. První údaje o pěstování chmele na našem území pocházejí z roku 859, o jeho rozšíření se zasloužil Karel IV.
Použití
Léčivé účinky této rostliny byly známy už ve středověku, kdy se pojídali její výhonky se solí, pepřem, olejem a octem. Mladé výhonky se dají zpracovat podobně jako zelenina (tzv. chmelový chřest), dělají se z nich polévky a omelety, nakládají se. Sbírají se v době, kdy ještě neprorostly na světlo a obsahují množství vitaminů skupiny B i minerálních látek. Chmel se využívá jako sedativum, podporuje trávení a povzbuzuje chuť k jídlu. Vaří se z něj čaj proti nespavosti, odvar z chmelových šišek se přidává do koupelí a oplachují se jím vlasy. Plodenství samiččích květů se používají v pivovarnictví při vaření piva.
Ostatní vlastnosti
Samiččí šištice se sbírají nedlouho před úplným dozráním, což vychází na přelom srpna a září. Suší se při teplotě 40 stupňů Celsia. Protože kvalita květů po opylení klesá, na chmelnici se nesmí vyskytovat také samčí rostliny.
Barva listu: zelená, žlutá/zlatá, spodina světlejší
Květ: Samčí rostliny mají na konci lodyh v úžlabí listů vrcholičnaté laty prašníkových květů, u samičích rostlin vyrůstají vrcholičnaté svazečky pestíkových květů.
Plod: nažka