Jak vypadá potrava, kterou se živí masožravé rostliny? Málokterá z nich by vám byla vděčná za kus hovězího, většina druhů se specializuje na různé zástupce říše hmyzu, nejčastěji ty drobné.
Jiné druhy dokážou vedle hmyzu zužitkovat i kořist velikosti drobných obratlovců. V pastech větších druhů láčkovek (Nepenthes) byly nalezeny například kosterní pozůstatky potkanů a jiných poměrně velkých živočichů. Předpokládá se ale, že taková zvířata musela být něčím handicapována, aby se z pasti nedokázala dostat (vylézt či prokousat). Ne vždy jsou rostliny schopny takto velikou ulovenou kořist zužitkovat, a tak jim může být zahnívající hmota v pastech spíše na obtíž.
Když je hmyz příliš velkým soustem
Tak je tomu například u větších druhů rosnatek, schopných ulovit i malého ptáčka, jenž se do jejich hustého trsu zamotá. I mucholapka, pokud chytne větší kořist, mnohdy o svou past kvůli zahnívání přijde. Existuje velké množství druhů, pro něž je běžná hmyzí kořist příliš velkým soustem a jež se specializují na ještě menší organismy, žijící v půdě nebo ve vodě (roztoči, zooplankton a další). Takové druhy bývají poměrně nevýrazné a pravděpodobně byste je mezi masožravky nezařadili.
Téměř u všech rodů byl zjištěn enzym proteáza, který štěpí bílkoviny. Kromě enzymů slouží k rozkladu kořisti i početné symbiotické mikroorganismy (bakterie a nižší houby). Každý rod či druh to má s trávením trochu jinak – dokonce existují rostliny, které se pravděpodobně spoléhají pouze na pomoc symbiotických organismů a enzymy jim úplně chybí. Masožravost neboli karnivorie je u nich tedy jen primitivní.
Masožravé rostliny se mohou nazývat taktéž rostlinami hmyzožravými (insektivorními), což se však logicky týká jen těch, jež se přiživují hmyzem. Obecnějším výrazem, který zahrnuje celé živočišné potravní spektrum, je právě ono vžité masožravé rostliny (karnivorní).
Porostou vám masožravky i bez krmení?
Důležité je zmínit, že kořist není pro většinu masožravek nezbytná, umí stejně jako jiné rostliny získávat živiny z půdy a pomocí fotosyntézy; jsou to rostliny mixotrofní. Schopnost masožravosti je jen adaptace na růst v chudých půdách, kde kořist slouží jako jakýsi doplněk stravy, zvýhodňující masožravky před okolní konkurenční vegetací.
Známe však druhy, které by bez vydatného přísunu kořisti rostly jen stěží. Jsou to například mnohé vodní bublinatky (Utricularia), rostoucí mimo jiné i v České republice, které potřebují ve vodě dostatek zooplanktonu či jiných drobných živočichů. Dalším případem jsou některé jednoleté druhy rosnatek (Drosera). Dobrý přísun kořisti zajistí až několikanásobně rychlejší růst. Toho se využívá především v kultuře – tyto jednoletky vysévejte na jaře. Do zimy musí dospět a vytvořit semena na další sezonu. Bez přikrmování to většinou nestihnou a vy o ně přijdete.
Chutná jim krmivo pro rybičky
Už si představujete, jak běháte po zahradě a chytáte svým miláčkům mouchy? Nic proti tomu, ale jsou i mnohem jednodušší způsoby, jak zajistit rostlinám přísun živin. Bohatě postačí obyčejné vločkové krmivo pro rybičky. Obsahuje podobné látky jako hmyzí kořist a pro krmení masožravek s adhezními (lepivými) a gravitačními (spadovými) pastmi je naprosto ideální. Navíc stojí jen pár korun. Před aplikací na menší druhy a semenáčky je dobré rozdrtit ho na co nejmenší kousky. A co vodní bublinatky, o kterých je zmínka výše? Těm postačí trocha vody z rybníka, ve které je obsaženo mnoho potenciální kořisti.
