Zvonkohra v zahradě

Neslyšnou píseň rozehrávají na loukách i v lesích po celém světě. Nechybí ani v zahradách, a to jak v divokých formách, z nichž nejznámější je Campanula patula – zvonek rozkladitý, tak ve šlechtěných varietách. Tvar květu je natolik jednoznačný, že se pojmenování této něžné rostlinky ve světě neliší. I latinský název campanula znamená v překladu zvonek. Zvonků je známo na 300 druhů, většina se řadí ke keřům. Některé dnes patří k ohroženým druhům např. Campanula barbata, Campanula zoysii či Campanula sibirica. Nejčastěji bývají zvonky dlouholetými trvalkami, existují ale i druhy pěstované jako jednoleté či dvouleté např. Campanula medium.

V horách kvete řada krásných druhů zvonků

Podle vzrůstu se dělí na:

Vysoké druhy např. Campanula latifolia, Campanula persicifolia, Campanula glomerata nebo Campanula medium zvaný též mariánský zvonek, patřící k nejvyšším – dosahuje výšky až 90 cm. Vysoké druhy sesazujeme do skupinových výsadeb nebo do kompozice s nižšími a středními dřevinami.

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) patří mezi nejhezčí divoce rostoucí druhy

Nízké druhy např. Campanula carpatica, Campanula cespitosa nebo Campanula poscharskyana mají výšku mezi 15 - 30 cm. Hodí se do skalek, jako předsadba vyšších letniček nebo okrasných keříků.

Zvonek karpatský (Campanula carpatica)

Trpasličí druhy např. Campanula cochleariifolia pochází z vysokohorských oblastí, kde jim jejich malý vzrůst pomáhá lépe překonat extrémní počasí. Mohou být i varietami nízkých zvonků např. Campanula carpatica var. turbinata. Dorůstají do výšky maximálně 15 cm a jsou vhodné do skalek, květinových zítek apod. Třebaže mají subtilní vzhled, můžeme je vysazovat i v místech s drsnějším podnebím.

Zvonky mají vzpřímený vzrůst, šlechtěné druhy mohou mít převislou formu. Listy jsou od úzkých kopinatých až po okrouhlé.

Kvetou ponejvíce v červnu až srpnu, některé druhy již v dubnu, jiné vykvétají až do září. Květy uspořádané v širokých i semknutých latách jsou od modrých přes fialové až po jemně narůžovělé či čistě bílé. Nejdéle a nejhojněji zdobí modrofialové květy nízký Campanula portenschlagiana, nakvétají od června do srpna.

Pěstování

• Zvonky se nedají tvarovat, ponechávají si vždy přírodní vzhled, nejlépe se proto uplatní v zahradách v přírodním stylu.
• Pěstujeme ze semen nebo vysazujeme přímo předpěstované mladé rostlinky.
• Zvonky jsou poměrně nenáročné, rostou i v chudších půdách, bohatým květenstvím se odvděčí po vysazení do kypré hlinitopísčité půdy. Campanula cochleariifolia vyžaduje půdu humózní, kamenitou. Zvonky mají rády slunce nebo polostín, vyjma některých druhů např. lesní zvonek Campanula latifolia vyžaduje stinné stanoviště. Zvonky pocházející z jižních oblastí potřebují ochranu před větrem např. Campanula garganica. K nejotužilejším druhům patří Campanula poscharskyana s hvězdičkovými květy.
• K nověji ve skalkách pěstovaným patří, ve volné přírodě chráněný, Campanula thyrsoides se žlutozelenými květy nezvykle uspořádanými do klasu podobně jako hyacint, vyrůstajícího z listové růžice.

Zvonek rozkladitý (Campanula patula) v létě zaplavuje podhorské louky

Jako pokojovku můžeme pěstovat Campanula isophylia, který je díky modré a bílé variantě známý pod lidovým názvem ženich a nevěsta. Má lehce převislé stonky dlouhé až 30 cm, uplatní se proto nejlépe v závěsných nádobách. Má rád chladno, ale přímé slunce. Vyžaduje bohatou zálivku a vlhčí vzduch, prospívá mu časté rosení. Hnojíme tekutým hnojivem jednou za 14 dní. Zaštipováním vrcholových výhonků pomůžeme rostlině k rozkošatění.

Dobu kvetení všech druhů prodloužíme průběžným odstraňováním odkvetlých květů.

Pozor na škůdce! Zvonky chutnají plžům.