Snad každý, kdo má na zahradě vlastní studnu, používá vodu z ní na zalévání. Pokud se ji ale rozhodne používat i ke konzumaci, měl by být informován o jejím složení. Jaké parametry sledovat a na co si dát pozor především?
Důležité je provést rozbor vody. Co to ale je, kdo ho dělá a v jakém rozsahu je nutný? Rozbor vody může stát i 10 tisíc korun. Ve většině případů bude stačit varianta mnohem levnější. Podívejme se tedy, jak na to.
Kvalita pitné vody
Na jaký obsah látek ve vodě se máme zaměřit určuje vyhláška 252/2004 Sb. Ministerstva zdravotnictví. Tam jsou rovněž definovány hygienické požadavky na pitnou vodu. Pro nás je důležité vědět, že:
Ukazatele kvality pitné vody jsou rozděleny do skupin:
- mikrobiologické a biologické (např. bakterie E. coli),
- fyzikální (např. vodivost),
- chemické (např. dusičnany),
- a organoleptické (např. pach, zákal).
Jen pro představu, ukazatelů je ve vyhlášce definováno dohromady 62.
Není třeba znát vše
K tomu, abychom si udělali dobrý obrázek o kvalitě vody, potřebujeme znát „pouze“ 17 ukazatelů. Ty získáme, když si necháme vypracovat tzv. „krácený rozbor“. To je název přímo definovaný vyhláškou, takže v laboratoři budou vědět, o co je žádáme. Stojí to necelých 1000 korun. Přesný výpis ukazatelů je uveden v příloze č. 5 vyhlášky. Jen pro ilustraci, jedná se například o množství koliformních bakterií (pocházejících z výkalů), dusičnanů atd.
Rozbor je nezbytný
Je možné, že 1000 korun za rozbor vody někdo považuje za hodně peněz. Jsou to však dobře vynaložené peníze. Jde totiž o lidské zdraví, tedy nejcennější dar. Rozhodně je bláhové spoléhat se na záruky typu: „Soused ze studny vodu normálně pije a nic se mu nestalo.“
Stačí se obrátit na laboratoř, která je v každém větším městě. Pokud ve místě bydliště žádná laboratoř není, informace může poskytnout dodavatel vody ze sítě.
Ušetřit lze na posudku k rozboru. V každé laboratoři jeho vypracování nabízejí, ale jde vlastně pouze o porovnání naměřených hodnot s limity stanovenými vyhláškou. Posudek se platí zvlášť, a proto jej lze odmítnout.
Na druhé straně je dobré vědět, že překročení některých limitů nemusí automaticky znamenat, že voda není vhodná ke konzumaci. Například vysoká tvrdost vody sice může zapříčinit technické problémy (zanesení součástek pračky, ohřevných těles varné konvice), ale nezpůsobí zdravotní potíže (narozdíl od nadlimitního množství bakterií). Je vidět, že pouhé porovnání limitů je velkým zjednodušením. Přesto, pokud se v posudku nedokážeme správě orientovat budeme trvat na tom, aby rozbor někdo prošel a upozornil náš na možná nebezpečí.
Velice důležité je také dbát pokynů dané laboratoře pro odběr zkušebního vzorku. Vzorek je důležité odebírat z ustáleného zdroje. Tím se myslí zdroj, který je již nejméně 14 dní v plném provozu (ať už od chvíle uvedení nové studny do provozu nebo od chvíle, kdy jste si nechali starší studnu odborně vyčistit). K odběru vzorku laboratoř dodá sterilní nádobku (nutné pro bakteriologickou část rozboru).
Pozor na radon
Součástí základního rozboru není stanovení obsahu radonu. Riziko výskytu radonu ve vodě ze studní není vysoké (podle odhadu Státního ústavu radiační ochrany je to méně než 5%). Nicméně, pokud existují signály o tom, že by se tento problém mohl týkat naší studny a chceme si být jisti, necháme si rozbor zpracovat (stačí se přeptat v geochemickém ústavu, laboratoři nebo státním orgánu životního prostředí). Bude to stát 1200 korun navíc (rozbor se provádí v souladu s vyhláškou SÚJB č. 184/97 Sb.).
Měříme si sami
Někoho určitě napadne, že by si mohl podobný rozbor provést sám. Skutečně, některé parametry (ne všechny) lze stanovit pomocí specializovaných měřících sad, které lze zakoupit například v akvaristice. S nízkými náklady se tak podaří změřit obsah dusičnanů, pH nebo tvrdost vody. Je třeba mít ale na paměti, že měření je pouze orientační a v žádném případě nenahrazuje rozbor provedený laboratoří.
Když rozbor nedopadne
Pokud nás mine to štěstí a rozbor vody nedopadne dobře, není třeba zoufat. Množství vody pro konzumaci netvoří ani 2% z celkové spotřeby v domácnosti a na zahradě.
Ukáže-li se, že ve studni není pitná voda, je lepší spolehnout se na vodu z vodovodního řadu. Ta je pod neustálým dozorem a je u ní zaručená hygienická nezávadnost. V případě, že je nadměrně cítit chlorem nebo je příliš tvrdá, pomůže vhodný vodní filtr (např. konvice BRITA). Filtr zlepší chuť, sníží tvrdost a dokonce zachytí i některé těžké kovy, jako kadmium, rtuť, olovo atd. Vznikne tak kvalitní a dobře chutnající voda za zlomek nákladů balené vody.
Neradi se vzdáváte
V mnoha případech lze kvalitu vody ve studni zlepšit. Zde je ale na místě pozvat odbornou firmu, která poradí a provede čištění, případně sama zajistí potřebné rozbory.
Odborníků se také musíme ptát na to, jak často doporučují rozbory vody opakovat. Jednou do roka by to měla být samozřejmost. Obecně lze doporučit nechat ověřit kvalitu vody vždy po větším zásahu ve studni (opravě) a samozřejmě tehdy, když zaregistrujeme změnu chuti nebo barvy vody.
Zdroje:
Autor textu: Radim Pospíšil