Střešní okna již řadu let umožňují pohodlnou adaptaci podstřešních prostorů pro kvalitní bydlení. Na tento prvek stavby jsou ale kladeny vysoké nároky.
Ať již střešní okno instalujeme do staršího krovu, pod nímž si upravujeme nové bydlení, nebo je používáme v novostavbě, musíme vzít na vědomí, že je tento stavební prvek vystaven mnoha vlivům, které mohou negativně ovlivnit kvalitu bydlení, ale i ohrozit vlastní stavební konstrukci.
Dodržení technologických postupů a kvalita řemeslného provedení prací v tom hraje klíčovou roli. Vzhledem k množství instalací střešních oken a firem, jež se jimi zabývají, je dobré vědět o nejčastějších chybách, které dobrý výsledek ohrožují. Problematičnost chybného provedení instalace střešních oken spočívá v tom, že po dokončení stavebních prací nejsou většinou patrné a projeví se až ve chvíli, kdy nastane porucha stavby.
Hydroizolace musí izolovat dokonale
Velmi častým problémem, který při instalaci střešního okna znamená značné riziko, je chybné napojení pojistné hydroizolace nebo podstřešní fólie na rám okna. Vodotěsné napojení podstřešní fólie na rám okna plní dvě základní funkce: ve spojení s instalací odvodňovacího žlábku nad oknem zajišťuje odtok srážkové vody mimo okno a zároveň chrání tepelnou izolaci kolem okna a udržuje ji v suchém, a tedy plně funkčním stavu. Tato fólie musí být těsně spojena s konstrukcemi krovu a okenními rámy.
Nejvhodnějším řešením je přilepit parozábranu oboustrannou páskou přímo na rám okna. Pokud je parozábrana přilepena jen na ostění a mezera mezi ním a oknem se vyplní propustnou montážní pěnou, jde o chybu, která pak může znamenat pronikání a kondenzaci vlhkosti v krovní konstrukci. Důležitý je i výběr typu fólie, při němž bychom se měli řídit především technicko-aplikačními dispozicemi výrobce.
Po dokončení stavby je vhodnou pomůckou ke zjištění její těsnosti tzv. blower door test.
Blower door test Zařízení pro blower door test sestává z velkoprůměrového ventilátoru. Ventilátor osazený v rámu s plachtou ve dveřích popř. okně v obvodové stěně vhání vzduch do interiéru a vyvolá postupně tlakový rozdíl 20 až 100 Pa a z tlaku na ventilátoru se stanoví průtok. Měřením se pak zjišťuje, jak je (nebo není) plášť stavby těsný. |
Důležitou roli hraje také vlastní instalace rámu okna, který se upevňuje pomocí montážních úhelníků na pomocné montážní latě. Je přitom třeba počítat s tím, že střešní latě nezaručují dokonalé připevnění rámu okna ke konstrukci střechy, a je proto nutné rám ke krovu pomocí dlouhých vrutů upevnit. Pro zajištění těsnosti okna je důležité přesné vyrovnání rámu.
Vlhkost znepříjemní život
Faktorem, který může negativně ovlivnit kvalitu bydlení a v důsledku i poškodit střešní okno, je nadměrná kondenzace na jeho povrchu (sklo, ale i rám) v situaci, kdy vzroste rozdíl mezi vnější a vnitřní teplotou. Příčiny tohoto jevu mohou být:
- prosklení okna má malý tepelný odpor, sklo má pak nízkou povrchovou teplotu a dochází na něm proto ke srážení par z interiéru;
- samotná vlhkost vzduchu v interiéru je příliš vysoká;
- topné těleso je nevhodně umístěno, optimální umístění je pod oknem, aby teplý vzduch proudil podle zasklení;
- nedostatečná výměna vzduchu v interiéru.
Při kondenzaci par na střešním okně jde většinou o kombinaci uvedených faktorů. Vysoká vzdušná vlhkost a nedostatečná intenzita výměny vzduchu obvykle společně s poklesem pokojové teploty mívá za následek vznik kondenzace na nejchladnějším povrchu v místnosti – okenní tabuli či jiném ochlazovaném povrchu. Střešní okno je díky podmínkám instalace vysunuto nad úroveň střešní konstrukce a je tak více ochlazováno než vertikální okno.
Chránit povrch
Měřitelnou hodnotou, která nám napoví, jak jsme na tom s rizikem nežádoucí kondenzace par v interiéru, je relativní vlhkost vzduchu, která se měří vlhkoměrem a udává se v procentech. Tento parametr koresponduje s teplotou povrchu okna. Povrchová teplota okenního skla při nízkých venkovních teplotách by neměla klesnout pod 10 °C. Rovněž se doporučuje udržovat stálou pokojovou teplotu 20 až 21 °C a snížit relativní vzdušnou vlhkost interiéru na cca 40 %. Kondenzace na povrchu skla také může zabránit jeho povrchová úprava pomocí fólie.
Pokud jde o izolační vlastnosti samotného prosklení, je pro ně určující parametr tzv. koeficientu tepelné prostupnosti. V současné době norma určuje hodnotu tohoto koeficientu na 1,5 až 1,7 W/m2K, tomu odpovídá standardní prosklení, na trhu jsou však dostupná okna s mnohem lepšími hodnotami.
Větrání
Nežádoucí kondenzaci par můžeme zabránit také dostatečným větráním v interiéru. Obecně platí, že k udržení optimální vlhkosti v místnosti by mělo stačit krátkodobé větrání v dvou- až tříhodinových cyklech. To však může znamenat v zimním období značné ztráty tepelné energie. Jako nejvhodnější se z hlediska ekonomiky vytápění, udržení nízké vlhkosti i ze zdravotního hlediska se v současnosti jeví nucená ventilace s rekuperací tepla.