Podlahové topení do hotového bytu sice není nejlepší nápad, rekonstruujeme-li anebo stavíme, není tato možnost marná. Teplá podlaha má totiž mnoho výhod.
Přestože je podlahové topení vydáváno za hit posledních let, měli jej ve svých přepychových vilách, lázních nebo i vojenských táborech už staří Římané. Již antika tedy věděla, že pokud „topí podlaha“, může být teplota vzduchu podstatně nižší při stejném subjektivním pocitu tepla. Je to proto, že člověk vnímá teplo nejcitlivěji nohama. Náklady na vytápění tedy výrazně klesají, podle některých údajů až o padesát procent oproti klasickým systémům.
Výhody podlahového topení...
Mnohé vypovídá i rozvrstvení teplot v místnosti. Chcete-li u radiátorů umístěných pod okny docílit teploty podlahy dvaceti stupňů, současně při tom také mimoděk zahřejete vzduch u stropu na více než třicet stupňů. Naproti tomu u podlahového topení při stejné teplotě u země je u stropu asi patnáct stupňů. Díky tomu zde může být teplota topného média (vody) jen okolo třiceti stupňů, což nejen šetří energii, ale současně tento systém také předurčuje pro využití ve spojení se solárními panely, tepelnými čerpadly a dalšími alternativními zdroji energie. Naproti tomu u klasického topení radiátory má médium teplotu asi šedesát až sedmdesát stupňů.
...mají své meze
Podlahové topení se i přes uvedené klady nehodí všude. Montáž je výhodnější u novostaveb, zatímco při rekonstrukcích starších objektů je potřeba provést podstatně náročnější stavební přípravu. Pro správné vypracování návrhu systému je rovněž potřeba mít určitou představu o budoucím rozmístění nábytku, protože vyhřívat některé části zařízení bytu odspodu je nejen neúčelné, ale ani jim to příliš neprospívá. K jednou zabudovanému systému se už jen tak nedostanete, což je nepříjemné nejen v případě nutnosti oprav, ale i při výraznějších změnách v zařízení místnosti.
K nevýhodám podlahového vytápění patří i větší tepelná setrvačnost a z toho vyplývající obtížnější regulace. I proto se návrh systému neobejde bez zkušeného odborníka a firmy. Pro úplnost je třeba zmínit i to, že někteří citlivější jedinci si na teplé podlaze stěžují na závratě a pocity nevolnosti. Lékařské výzkumy však objektivní důvod ke zdravotním potížím nenašly.
Teplá voda v podlaze
Podlahové topení je nejčastěji trubkové nebo elektrické. U trubkového jakýkoli kotel nebo i teplárna dálkového vytápění zahřívá vodu, která pak přes regulační prvky ovládané tepelnými čidly proudí do trubek uložených v podlaze.
Toto uložení ovšem nemůže být ledajaké. Podlaha musí být před zabudováním topení obvykle obnažena až na základní konstrukci. Na ni je položena izolační vrstva, která zabraňuje úniku tepla směrem dolů. Bývá doplněna ještě kovovým materiálem odrážejícím teplo směrem vzhůru a rozvádějícím je rovnoměrněji po celé ploše podlahy. Teprve na něj jsou položeny trubky. Ty jsou nakonec zality poměrně silnou vrstvou speciálního betonu se zvýšenou tepelnou vodivostí. Trubka je tedy nepřístupná, proto musí být vyrobena z odolného plastu bez jakýchkoliv spojů, které jsou pouze na rozvaděčích umístěných tak, aby k nim zůstal zachován přístup.
Trubky jsou všestrannější
Někdy se používá i méně obvyklá technologie při níž se na trubky pokládá speciální dřevěná krytina bez betonu. Výhodou je rychlá montáž a zachovaný přístup k trubkám, klade to však vysoké nároky na kvalitu dřeva přímo vystaveného teplu. Předností trubkového systému je mimo jiné i to, že jde o nízkoteplotní vytápění a lze tedy pro ohřev s výhodou využít i alternativní zdroje energie, například tepelná čerpadla nebo sluneční kolektory. Nevýhodou je možnost zanášení trubek.
Hřeje i elektřina
Teplovodní trubky lze nahradit přímotopnými elektrickými kabely. I ty jsou zality betonem. Jejich životnost se udává čtyřicet až padesát let. Pokud tedy nedojde k násilnému poškození při následujících stavebních pracích nebo nevhodných rekonstrukcích v objektu, není se třeba poruchy bát.
Někdy se místo kabelů používají i topné elektricky vyhřívané fólie rovněž zalévané betonem. Dodávají se v různých šířích a výkonech od 100 do 1 750 W na metr. Prodávají se i systémy tzv. teplé dlažby – jde o set s topným kabelem nebo rohoží, přívodními kabely a regulačním prvkem, jehož instalaci zvládne i zručnější amatér. Používají se zejména pro malé plochy nebo malé místnosti (koupelny atd.), případně jako doplňkový zdroj. Cena v řádu tisícikorun se liší podle plochy, na kterou je souprava dimenzovaná.
Instalace elektrických podlahových přímotopů je levnější, neboť montáž je snazší a navíc není třeba kupovat kotel a další zařízení. Výhodou takového topení je i snadná regulace a přesnější výpočet systému, neboť kabel dává po celé své délce stejný tepelný výkon, zatímco teplota vody v trubkách se mění. Elektrický systém také rychleji reaguje na povely regulačních prvků. Vyšší ceny elektřiny však tuto technologii poněkud znevýhodňují.