Podlaha je základem interiéru, může být ale i příčinou vážného problému. Jak řešit její zvukovou izolaci, aby se dalo komfortně žít i v dolních podlažích?
Podlaha má chránit obyvatele nejen od vlivů přicházejících zespodu stavby, k jejím základním vlastnostem v moderních stavbách patří i zvuková neprůzvučnost, tedy schopnost chránit před nežádoucími zvuky obyvatele v nižším podlaží. Parametry zvukové neprůzvučnosti stanovuje i platná norma, její naplnění je ale zvláště ve starší panelové výstavbě problém.
Hluk z různých stran
Neprůzvučnost konstrukcí v budovách můžeme rozdělit na dva typy: kročejovou a vzduchovou. V případě vzduchové jde o situaci, kdy zvukové vlny vycházejí ze zdroje, přenášejí se vzduchem a teprve pak se setkávají s konstrukcí a pronikají skrze ni dál. Zatímco vzduchovou neprůzvučnost lze řešit v interiéru různými doplňkovými prvky (tlumení zvuku na stěnách a podhledech, omezování zdroje hluku...), v případě hluku přenášeného vodorovnými konstrukcemi je problém náročnější.
Problém kročejové zátěže
Takzvaná kročejová neprůzvučnost se týká vodorovných konstrukcí, podlah, kdy zvuk vzniká přímo v kontaktu s konstrukcí a je nesen do dalších prostorů. Právě tento problém se týká starší, ale i nové bytové výstavby, a mělo by se s ním počítat i při stavbě rodinných domů. Dům by měl z pohledu izolace proti hluku splňovat určité hodnoty dané normou. Vodorovná konstrukce stropu nedokáže sama o sobě kročejovou neprůzvučnost zajistit, a pokud je zvoleno nevhodné složení podlahy nebo je konstrukce podlahy poškozena, vzniká problém s přenosem hluku.
Podlaha vytvoří bariéru
Rušivý hluk vzniká v obytných a občanských stavbách většinou chůzí, pohybem nábytku po podlaze apod. Kročejovou neprůzvučnost vodorovné konstrukce – tedy to, aby chůze nebo posouvání nábytku neúnosně nezatěžovaly hlukem dolní podlaží – lze zajistit především vhodným typem podlahy. K tomu je nejvhodnější plovoucí podlaha, která může vyřešit problémy způsobené dřívějším špatným konstrukčním řešením nebo opotřebováním konstrukce.
Plovoucí podlaha se skládá ze tří vrstev:
- nášlapná vrstva
- roznášecí vrstva (armovaná betonová mazanina, deska OSB, cementotřísková deska, dřevotříska, sádrokarton, překližka)
- izolační vrstva (akustická izolační deska)
Cesta: plovoucí podlahy
Nášlapnou vrstvu – tedy konečnou pochozí vrstvu podlahy – mohou tvořit vlysy, parkety, PVC, koberec, dlažba apod.). Roznášecí deska přenáší plošné zatížení podlahy na izolační vrstvu. Podle druhu roznášecí vrstvy pak rozlišujeme dva typy plovoucí podlahy:
Těžká plovoucí podlaha má roznášecí vrstvu tvořenou z armované betonové mazaniny silné nejméně 50 mm a plošné hmotnosti větší než 75 kg/m2 oddělenou od akustické desky hydroizolační vrstvou (pískovaná lepenka, PE fólie apod.). Lehká plovoucí podlaha má roznášecí vrstvu tvořenou velkoformátovými deskami montovanými suchou technologií (desky OSB, sádrokarton, dřevotříska, cementotřískové, překližka apod.) Desky se kladou minimálně ve dvou vrstvách (obvykle s vystřídáním spár – určuje výrobce desek) volně na pružnou izolační vrstvu. Plošná hmotnost roznášecí desky má být větší než 15 kg/m2.
Nabídka zvukově-izolačních podložek pro plovoucí podlahy je v současnosti velmi široká a lze možno použít podložky jak ze skleněných, tak z čedičových vláken (Isover, Orsil, Rockwool).
Lehké řešení
V současnosti se na trhu vyskytuje vhodné řešení zvukové neprůzvučnosti formou lehkých plovoucích podlah s vysokou zvukově izolační schopností (systému Akufloor). Jejich výhodou je i rychlá a snadná montáž, při které není nutné používat mokré procesy, například betonáž. Tyto podlahy zároveň eliminují nevýhodu běžných lehkých plovoucích podlah s větším průhybem po okraji podlahy. Jako nášlapnou vrstvu lze využít roznášecí desku upravenou lakováním nebo použít jakýkoli jiný běžně užívaný materiál – lamináty, parkety, koberce, PVC i keramiku.
Lehká plovoucí podlaha typu Akufloor je navíc systém s jednoduchým, levným a rychlým způsobem montáže. Odbornou firmu zastoupí i „zručný kutil“, aniž by musel slevovat z vysokých nároků kladených na plovoucí podlahy.