Jiřiny, jedny z nejtypičtějších rostlin podzimu, jsou známy dlouhou dobou kvetení. Nezastaví je ani horší počasí a vydrží až do prvních mrazů. Jakmile však mráz spálí jejich květenství, je to neklamný signál, že je musíme v nejbližší době připravit k zazimování (stejně jako třeba dosnu indickou či mečíky).
Poté, co rostliny zhnědnou či zežloutnou, sestříhejte jejich stonky asi na deset centimetrů a vyndejte ze země jejich hlízy. Naše babičky dodržovaly pravidlo, že mezi sestříhnutím stonků a vyhrabáním hlíz je dobré počkat den či dva.
Z hlíz (cibulek) oklepte zeminu a nechte je několik dní sušit na dobře větraném místě. Potom je uložte do bedýnek či kbelíků buď prázdných, nebo naplněných hoblinkami, případně suchým pískem. V průběhu zimy je nesmíte vlhčit!
Měli byste se vyvarovat skladování poškozených kusů – ty raději hned vyhoďte, mohly by totiž začít hnít, a nakazit tak zbytek – to platí především o cibulkách. Také by se neměly vzájemně dotýkat.
K uskladnění vyberte tmavé nemrznoucí sklepní prostory se stálou teplotou kolem deseti stupňů. Doporučuje se svázat dohromady hlízy stejné odrůdy a označit je štítkem s popisem rostliny. Neznáte-li přesný název, poznačte si alespoň barvu a výšku, abyste v další sezóně věděli, jak rostliny sesadit.
Jiřinky začněte v příštím roce vysazovat od poloviny května. Chcete-li, aby vám rostliny vykvetly dříve, předpěstujte je na světlém místě s teplotou kolem patnácti stupňů. Do čerstvé zeminy je musíte vysadit už v únoru.