Obdivujete masožravky? Něžné květiny nemilosrdně požírající různý hmyz? Pak zkuste pěstovat doma druhy méně náročné na péči a vlhkost.
Masožravky v přírodě potkáváme ve vlhkých oblastech. Domovinou jsou jim vřesoviště a tropické lesy. V bytě však můžeme pěstovat některé méně náročné druhy, především tučnice.
Tučnice (rod Pinguicula) jsou velmi zajímavé masožravé rostliny. Potkáváme je i v našich horách na rašeliništích a jiných vlhkých biotopech.
Tyto masožravky tvoří velmi drobné i velké růžice listů, závisí to na zvoleném druhu. Listy jsou oválné, kožovité, dužnaté. Ve velkém suchu a zimě některé tučnice vytvářejí dormantní pupeny nebo přezimující listy.
Květy jsou na dlouhých stopkách, poměrně výrazné, barvy bílé, růžové, červenofialové, modré, žluté a dvoubarevné. Kořeny mají velmi malé a plytce kořenující. Slouží k přichycení v zemi, nikoli k příjmu živin.
Hmyz se chytá na svrchní stranu listu pokrytou lepem a zvláštními tyčinkami – tzv. tentakulemi. Listy se mohou stáčet, nikoli však tak aktivně jako u rosnatek.
Nároky na prostředí – Masožravky jsou typickým příkladem rostlin adaptovaných na nehostinné oblasti Země. Osídlily místa, která jsou velmi chudá na živiny. Proto kořeny nepřijímají většinou vodu ani živiny, ale slouží pouze k ukotvení v substrátu. Vodu přijímá většina masožravek listy, důležité prvky získávají z lapené a rozložené kořisti.
Voda – měla by být měkká, převařená, odstátá či destilovaná. Rozhodně se nehodí tvrdá vodovodní, která zasolí substrát a tím rostlinám ublíží. Květináč s masožravkou ponoříme do hluboké misky. Měla by být stále plná vody. Pokud odjíždíme a opouštíme masožravku na delší dobu, vždy misku doplníme po okraj. Přeschnutí vede u masožravek k odumření. Tučnice jsou ale schopny vytvořit listy či pupeny, které sucho přežijí.
Světlo – masožravky mají rády jasné rozptýlené světlo. Jediné tučnice snášejí méně světla dobře. Nejvhodnější je místo na parapetu okna nebo blízko světlého okna s rozptýleným světlem.
Substrát – mícháme hrubou rašelinu s křemičitým pískem v poměru 2:1. Rašelina musí být chudá na živiny a především bez úpravy pH a příměsí.
Tipy na rostliny
Pinguicula agnata
Tento druh pochází z Mexika, v tamních horách roste jako endemit. U nás se často pěstuje v bytech a sklenících. Tvoří dva typy růžic, letní a zimní. Kvete bíle.
Vyžaduje místo s rozptýleným světlem a pravidelnou zálivku. Období sucha snáší dobře. Zimuje nejlépe při 10 stupních Celsia. Snese ale také teplé zimování v bytě.
Pinguicula esseriana
Tvoří velmi úhledné a malé listové růžice. Připomínají shora květ jiřiny. Květy tvoří tato tučnice fialové.
Tento druh je dost nenáročný a hodí se pro pěstování v běžném bytě. Na okně s pravidelnou zálivkou se mu bude dařit skvěle.
Pinguicula Aphrodite
Jedná se o kříženec, velmi odolný a vhodný pro pěstování v bytě. Zaujme především velkými květy fialové až růžové barvy. Pěstovat lze tuto tučnici úspěšně i v bytech.
