Na pozitivní působení barev se můžeme dívat jako na chromatoterapii či kolorterapii nebo obě disciplíny považovat za pavědu – neoddiskutovatelným faktem však zůstane, že každá z barev na nás nějakým způsobem působí a všichni máme nějakou tu svou oblíbenou.
Barvy ovšem působí jak na naši psychiku, tak i ovlivňují vzhled interiéru. Jestliže se budeme rozhodovat, s jakými barvami se chceme v naší domácnosti setkávat, měli bychom se nejen svěřit svému vkusu, ale i poradit s odborníky. Můžeme milovat třeba fialovou, je však otázkou, zda se uprostřed takto vybarvené místnosti nakonec opravdu budeme cítit dobře. Systém pokus omyl je pak finančně i organizačně poměrně náročný. Něco podobného platí o kvalitě barvy.
Tady se také nesmíme nechat nalákat třeba nízkou cenou nebo možnostmi barevné škály, ale měli bychom pečlivě projít vhodnost použití pro daný účel, především s ohledem na podklad, životnost a v neposlední řadě zdravotní nezávadnost.
Paleta pro kuchyň i ložnici
Když se řekne, že láska prochází žaludkem, často si přitom představujeme, že vynikající kuchařka má, co se týká výběru partnera, dopředu vyhráno. Je to ale omyl, toto úsloví se vztahuje především na to, že rodina se schází u společného jídla stejně tak, jako to kdysi činili členové kmene a předtím příslušníci tlupy u uloveného mamuta. Rituál dělení kořisti utužuje vztahy a můžeme za něj považovat třeba společnou večeři. Proto je také důležité dobře barevně vyladit prostory, kde takový rituál probíhá, tedy kuchyň (v níž se rodinní příslušníci setkávají nejčastěji) či jídelnu.
Spolu s obývacím pokojem, který dnes daleko přesněji nazýváme multifunkční místností nebo pracovnou, to jsou takzvané aktivní prostory, kde můžeme s klidem využít živé barvy. Platí zde ovšem několik pravidel. Pestře zbarvené zařízení vyžaduje tlumenější tóny na stěnách a naopak. Teplé barvy – od světle žluté po červenou – prý mají povzbuzovat apetit, a to nejen co se týká jídla. Není divu, že právě kuchyň bývá v průzkumech (spolu s koupelnou) označována za oblíbené místo erotických aktivit... Vyhnout bychom se měli barvě hnědé, fialové, temně šedé nebo modré.
Živé a syté barvy se hodí také do dětského pokoje. I zde je však nutné počítat s barevností nábytku. Přestože děti barvy milují (a většinou preferují jen tu jednu jedinou), můžeme jim je špatným výběrem znechutit či je z jejich pokojíku vyhnat. Je dobré zvolit jednu barvu hlavní a k ní jednu či dvě doplňkové. Od věci není poradit se v konkrétním případě s dětským psychologem. V obou případech, tedy jak v kuchyni, tak v dětském pokoji, bychom měli volit nátěry stěn odolné a omyvatelné.
Na opačnou stranu palety sáhneme v případě ložnice, jejíž barevnost by měla působit uklidňujícím dojmem. Stěnám by zde měly vládnout jemné tóny chladných barev, což je vlastnost modré a zelené v tlumených tónech, ty světlejší zase působí lehce a vzdušně. Mohou to být i pastelové variace béžové, odvážnější zkusí odstíny fialové či růžové, nikdy by ale naše oči neměly pocítit náraz syté červeně, zeleně nebo oranže.
V koupelně, pakliže nemá alespoň deset čtverečních metrů, by neměly převládat syté barvy, stejně tak na toaletě. Ty totiž mohou vzbudit klaustrofobické pocity. Nejvíce vhodná pro experimenty je multifunkční místnost (obývací pokoj), pokud je dostatečně velká a její jednotlivé části jsou určeny k různým aktivitám.
U každého prostoru pak musíme brát v potaz, na jakou světovou stranu jsou obrácena okna, a kam tedy svítí slunce ráno či naopak večer. To, že volba barev či čisté bílé v nátěrech interiéru dokáže opticky změnit velikost, je asi již zbytečné zdůrazňovat. Své představy si ostatně můžeme i otestovat. Na počítači si už lze pomocí jednoduchých programů vyzkoušet barvy a jejich kombinace v interiéru; bývají na stránkách firem vyrábějících nátěry.
Dokonce lze program využít na snímku vlastního interiéru. Jednoduchý model vystřižený z papíru také pomůže. Nakonec ještě jeden tip – požadovaný odstín si nechte namíchat u prodejce a hlavně jej nejdříve vyzkoušejte v malém vzorku. Po zaschnutí barvy se totiž její tón většinou změní.
Žádná štětka, váleček a airmix
Jestliže jsme se rozhodli pro určitou barevnou paletu, čeká na nás výběr nátěru podle kvality. Stejně jako v celém stavebnictví se vývoj materiálu i technologií v oblasti nátěrových hmot posunul velice rychle kupředu a výběr pro neodborníka nemusí být jednoduchý. Dá se říci, že doba, kdy objednaný malíř „sjel“ jednou barvou celý byt, je v nenávratnu.
Nyní si můžeme vybrat z nabídky pro jednotlivé místnosti interiéru. Pro prostory s vyšší vlhkostí, jako jsou kuchyně a koupelny, nebudou vhodné nedisperzní nátěry, které jsou zároveň málo odolné. Tady bychom šetřit neměli. Použijme ty, které odolávají vlhkosti, propouštějí páru a jsou otěruvzdorné nebo dokonce omyvatelné, tedy kvalitní disperzní nátěry. Jiné nátěry, které snesou především fyzické ataky a k tomu jsou omyvatelné, se budou hodit do dětského pokoje.
Podobné nároky asi budeme klást na výmalbu průchozích prostor, tedy chodeb nebo schodiště, kudy občas přenášíme nejrůznější rozměrná břemena nebo kde svoje drápky mohou testovat kočky nebo psi. Méně nároční, co se týká odolnosti, můžeme být ve společenských prostorách a ložnici, kde postačí otěruvzdorný nátěr, nejlépe opět disperzní. Levnější nedisperzní nátěry postačí na prostory s technickým zázemím, garáže, dílny a sklepy.
Výhodou kvalitních disperzních barev je to, že je lze přetírat bez obtížného odstraňování vrstvy staršího nátěru. Podklad je ale v každém případě potřeba nejdříve otestovat. Výborně se k tomu hodí zkouška lepicí páskou – po stržení by původní nátěr neměl odcházet s ní. Z některých povrchů totiž ani starý nátěr bez poškození neodstraníme a musíme je opravovat vyrovnávacími tmely.
Kvalita nových nátěrových hmot přinesla ještě další výhodu, a tou je buď jejich aplikace válečky, nebo nanášení tlakovými přístroji bez přístupu vzduchu, takzvané airless či pro více splývající nátěr systém airmix s dodatečným zavedením vzduchu do tlakového nástřiku.
Písmena a čísla na obalu
O zdravotní nezávadnosti nátěrů a barev pro interiéry bychom se měli zajímat až na prvním místě. V zásadě se dá říci, že na trhu by se už žádné netestované objevit neměly. U současných nátěrových materiálů zákazníci dávají přednost vodou ředitelným barvám (pochopitelně nejen u malířských barev na zeď, ale i u nátěrů na ostatní druhy podkladů), jejichž vývoj je umožňuje aplikovat tam, kde to dříve bylo nemyslitelné. Jejich hlavní výhodou je absence výrazného zápachu, nevýhodou nutnost zvládnout techniku natírání, neboť rychle schnou.
Systém značení prostřednictvím písmen a číslic prozradí o barvě vše a rozsáhlá nápověda by měla být v každé prodejně. Tam zjistíme, zda je vybraný nátěr omyvatelný, zda dobře kryje a lze ho použít na ten určitý podklad, jestli se hodí do vlhkého prostředí nebo dovolí zdivu dýchat. Označení, které se týká potenciálně nebezpečných vlastností výrobku, je nazýváno jako S-věty a R-věty.
Dále se na produktu můžeme setkat se značkou EŠV, kterou dostává ekologicky šetrný výrobek. Značka shody CCZ zase deklaruje, že produkt vyhovuje příslušným technickým normám. Jestliže výrobce umístí na obal větu „Ekologicky šetrná barva“, měl by své tvrzení podložit certifikátem podle normy ISO 11024.
Při prozkoumávání všeho značení se pak musíme vyvarovat oblíbeného omylu – kolečko se zelenou šipkou v zeleném poli, takzvaný Grüner Punkt, se vztahuje k recyklovatelnosti obalu, nikoli zdravotní nezávadnosti obsahu. Zde asi chybu neuděláme, ale často se stává, že zbytek nátěru, kterým jsme renovovali venkovní truhlíky na kytky, pergolu či plot, se rozhodneme využít k vylepšení například botníku.
Pozor, nezávadnost barvy pro exteriér neznamená, že bude vyhovovat i pro interiér. Nejde jen o to, že se mohou ředit agresivnějšími rozpouštědly, ale mohou se z nich uvolňovat těkavé organické látky, označované jako VOC, i častějším otíráním.
Jinou chybou bývá nedodržení technologie nátěru, například doby schnutí nebo teploty, za níž se nátěr aplikuje. Tím pádem nemusejí správně proběhnout příslušné reakce a výsledkem je nejen menší odolnost a trvanlivost, ale třeba také to, že některé těkavé látky se chemicky nenavážou a postupně se z nátěru uvolňují.
Halogenovaná organická rozpouštědla obsahující v molekulární struktuře fluor nebo chlor mohou za určitých podmínek v ovzduší reagovat za vzniku nebezpečných dioxinů, rozpouštědla založená na arenech (starším názvem aromatických uhlovodících, tedy cyklických organických látkách) zase mohou působit na naše zdraví (potíže s dýcháním) i psychiku (víte, co umí toluen?), navíc jsou součástí takzvaného fotochemického smogu.
Nanočástice a stříbro
V poslední době se do obliby dostaly takzvaně aktivní nátěry. Jejich použití uvítají především alergici na některé částice obsažené ve vzduchu, ale v zásadě jsou i výbornou ochranou všech členů domácnosti před škodlivinami a pachy včetně těch z cigaretového dýmu či připáleného tuku.
Hlavním činitelem aktivních nátěrů jsou opět nanočástice oxidu titaničitého. V zásadě to není žádná novinka, nátěry s titanovou bělobou se užívaly již celé minulé století, v obsahu těch nových jsou však především ony tolik užitečné nanočástice.
Nátěr po zaschnutí vytváří složitě strukturovanou fotoaktivní vrstvičku, jež ke svému působení potřebuje sluneční světlo či alespoň zdroj UV záření. Jeho působení nemá vliv na vzhled nátěru, který vyniká samočisticí schopností. Výrobci těchto fotokatalytických nátěrů doporučují natřít s nimi především strop, který lze ozářit aktivačním světlem i v noci a umožnit tak činnost nanočástic prakticky nonstop.
Natřením stěn se jejich efekt radikálně zvýší. Účinnost pochopitelně záleží jak na velikosti takto ošetřené plochy, tak na množství dopadajícího UV záření, ale dá se říci, že v běžně veliké místnosti rozloží nanočástice okolo kilogramu organických škodlivin včetně cigaretového dýmu na bezproblémově odvětratelný oxid uhličitý a vodu.
Aktivní nátěry se nanášejí stejně jako jiné štětkou, válečkem či stříkáním. Neublíží malým výzkumníkům, kteří chtějí „ochutnat“ omítku, ani domácí fauně při olizování, flóře dokonce prospívají. Jediným omezením je podklad, který nesmí být z klížené hlinky. Z něj se totiž rychle odlupují.
A ještě něco – fotokatalytický nátěr dobře odolává pokusům o různá graffiti našich potomků, navíc lze taková dílka poměrně snadno odstranit.
Vyznáte se?
Nařízením vlády 25/1995 Sb. se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování. Na internetu lze vyhledat seznam S-vět a R-vět, které klasifikují příslušné chemické látky, tedy i nátěry a nátěrové hmoty.
V současnosti spolu s dalšími státy přechází česká klasifikace na nové značení (do roku 2015) podle nové globální klasifikace, která zahrnuje další nebezpečné fyzikální vlastnosti a nebezpečné vlastnosti pro zdraví a životní prostředí. Tato klasifikace se označuje jako P-věty (nahrazují S-věty) a H-věty (namísto R-věty).
Příklady: S1: Uchovávejte uzamčené. S20: Nejezte a nepijte při používání. S1/2: Uchovávejte uzamčené a mimo dosah dětí. R10: Hořlavý R12: Extrémně hořlavý R21/22: Zdraví škodlivý při styku s kůží a při požití. P102: Uchovávejte mimo dosah dětí. P103: Před použitím si přečtěte údaje na štítku. P410+403: Chraňte před slunečním zářením. Skladujte na dobře větraném místě. H240: Zahřívání může způsobit výbuch. H242: Zahřívání může způsobit požár.
Nátěrové hmoty jsou...
Když se řekne nátěrová hmota, nemusí to být vždy jen barva nebo lak. V zásadě je můžeme definovat jako směs pigmentů s plnidly a dalšími aditivy rozptýlenou ve vodním roztoku či roztoku organických rozpouštědel.
Nástěnné malířské barvy – slouží k povrchové úpravě a ochraně omítek, sádrokartonů apod. Prostředky k napouštění dřeva – slouží jako ochrana před napadením hmyzem, houbami a plísněmi Mořidla a lazurovaní laky – slouží k tónování dřevěných výrobků a k jejich povrchové úpravě
- Oleje a vosky – slouží k napouštění i povrchové úpravě dřeva
- Lak – slouží jako průsvitná (průhledná) nátěrová hmota s hladkým povrchem
- Barva – slouží jako neprůhledná nátěrová hmota s barevným tónem
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.