Co neuvidíte ani pod lupou
Mezi běžně používanou konstrukci interiérových dveří patří sendvičový systém, který se skládá z obvodového rámu, výplně a vnějšího pláště. Jaké výplňové materiály se používají? Nejlevnější je voština, jedná se o speciálně tvrzený papír poskládaný do tvaru včelích pláství. Kromě příjemné ceny slibuje nízkou hmotnost čili i snadnou manipulaci. Na druhé straně je však nejnáchylnější k poškození a dveře s ním lze například prokopnout. Stabilnější řešení nabízí dřevotříska, a to buď odlehčená (označuje se i jako děrovaná či dutinková), nebo ještě lépe zcela plná. Ta už je maximálně odolná a bude dokonaleji izolovat i ruch z vedlejších místností. Ovšem je třeba počítat s tím, že rovněž více váží.
„Vnitřek dveří neboli výplň se vkládá do obvodového rámu, který lze vyrobit z MDF desky (slisovaných dřevních vláken) nebo masivu, například smrku, jenž je kvalitnější volbou, zaručující větší pevnost. Odolnost dveřního křídla ještě můžou podporovat doplňkové vnitřní vlysy z dřevotřísky. K čemu jsou dobré? Přispívají k větší pevnosti dveří, a navíc v nich končí upevnění dveřních závěsů (pantů), které se tak nikdy neprověsí. Pokud vám prodejce není ochoten prozradit detaily vnitřní stavby dveří, raději je nekupujte,“ nabádá Dušan Vrtal ze společnosti Sapeli. Kromě nejpoužívanější sendvičové konstrukce lze volit například i rámovou nebo systém určený pro dveře s hliníkovou konstrukcí.
Povrchové úpravy
Z pohledu tloušťky samotných dveří jde o zanedbatelnou, několik desetin milimetru silnou záležitost, avšak z pohledu designu je povrchová úprava důležitým faktorem výběru. Co se obecně nabízí? Masiv, dýha, fólie, laminát, lakování a samostatnou kategorii pak představuje sklo.
Dnes už se více než masiv používá dýha – tenké plátky dřeva, které se lisují na MDF desku či hranoly. Z mnoha dřevin se používá například buk, dub, jasan, ořech či exotické dekory jako padouk nebo bubinga. Dveře s dýhou přinášejí do interiéru přírodu, kterou vidíte i cítíte při každém dotyku. Dýha na dveřích v průběhu času mění svůj vzhled, a proto bude vždy originálem.
Z umělých materiálů se sází na fólie, lamináty či laky. Finančně nejdostupnější, ale současně i nejnáchylnější vůči běžnému opotřebení je fólie (impregnovaný papír s potiskem). Zcela jinak však vypadá fólie, jež se na dveřní křídlo lisuje vakuováním.
Kromě toho, že dokonaleji přilne, si navíc můžete dopřát různorodý grafický motiv nebo volit dveře s odlišně frézovanými dekory. Z pohledu mechanického poškození je však vhodnější laminát, pro domácnosti se používá zejména střednětlaký CPL, méně pak vysokotlaký HPL. CPL vzniká spojením několika druhů speciálního papíru, jež se napouštějí pryskyřicí. Kromě pevnosti se rovněž spolehněte na to, že dveře nebudou blednout. A lakování? „Na MDF desku se lak nanáší stříkáním nebo navalováním v jedné či více vrstvách. Anebo se na lakovanou MDF aplikuje speciální UV tisk, výsledkem pak je například dekor dřeva (třeba bílý lakovaný základ a tištěný dekor dřeviny),“ vysvětluje Martin Dozrál ze společnosti Solodoor.
Na povrchu i uvnitř
Naši malou povrchovou exkurzi zakončeme zmínkou o částečně či celoskleněných dveřích, které se vyrábějí ze skla čirého – průhledného, mléčného nebo tónovaného do různých barev. Aby byly dveře ještě hezčí, nabízí se sklo opatřit různými úpravami, například pískováním (proud písku vytváří miniaturní prohlubně), gravírováním (pomocí brusného kotouče se do skla vybrušuje drážka tvaru písmene V, která znázorní vybraný motiv), lakováním nebo jinými způsoby. „Do skla lze zalaminovat libovolnou grafiku, fotografie, barevné fólie, tkaninu, vzorované papíry, plátky dýhy, plechu… Laminace probíhá ve speciální peci za vysokých teplot, které dosahují 120 až 130 °C,“ upřesňuje Petr Paksi ze společnosti J. A. P.
A proč není důvod bát se skleněných dveří? V jejich případě se sklo ještě kalí neboli tvrdí a tím se zpevňuje. Pravděpodobnost, že byste takové dveře mohli rozbít, je velice minimální. I kdyby k tomu skutečně došlo, výsledkem nebudou ostré střepy, ale úlomky s tupými hranami, které vás neporaní.
Jak se budou otevírat
Mnoho let jsme byli zvyklí dveře otevírat buď do prostoru, nebo se spoléhat na skládací „harmoniku“. Nabídka je však širší, ostatně posuďte sami. Otočné dveře je dobré využít v místech, která chcete pevně uzavřít a nevadí vám prostor, jejž přitom potřebují. Pokud vadí nebo není-li místa nazbyt, lze volit posuvné otevírání, kdy se dveře zasouvají přímo do stavebního pouzdra ve zdi nebo se posouvají po stěně. Toto řešení však nedokáže tak dobře zvukově ani tepelně izolovat jako otočné dveře.
Což však platí i pro dveře lamelové, u kterých si zase mnozí cení skutečnosti, že směrem do prostoru zabírají minimum místa. Lamelové dveře jsou dvojího typu: buď se otevírají do obou prostorů, které mají oddělit, interiérů jde o velmi vhodné řešení. A ač se to nezdá, i lamely lze inovovat. Takové skládací dveře shrnují lamely nikoli do průchozího otvoru dveří, ale na stěnu, čímž ušetří plochu potřebnou k otevření až o polovinu.
Chcete více originality? Dveře posuvně kyvné kombinují dvě možnosti – posuv a kyvnost. Dveřní křídlo se nejprve začne otevírat stejně jako v případě klasických otočných dveří, tedy do interiéru, následně se však posune tak, že bude zasahovat do obou prostorů před i za dveřmi stejnou měrou, až se nakonec přisune ke straně, kde je závěs. Snadno se otevírá a hodí se zejména v místech, kde si nemůžete dopřát klasické otočné a skládací nebo zasunovací prostě nechcete.
Aby byl náš výčet úplný, zmiňme ještě dveře kyvné neboli lítačky, jejichž hlavním úkolem je umožnit co násobně více místa ve srovnání se dveřmi otočnými. Hodí se tedy do interiérů, kde není třeba řešit každý centimetr, a navíc oceníte jednoduchou manipulaci.
Tak trochu jiné dveře
Někdy však doma potřebujete více než jen předělit určitý prostor a pak přicházejí ke slovu speciální dveře. Kromě bezpečnostních jde o požární a kouřotěsné, zvukověizolační (protihlukové), voděodolné či vlhkuodolné.
Například dveře s protipožární úpravou se hodí do míst s potenciálním rizikem vzniku požáru, prakticky jde o dílny a garáže, kde přechováváte hořlaviny, koupelny s otevřenými zdroji ohně, sklepy s kotli na tuhá paliva a podobně. Ale co si budeme povídat, i obyčejná svíčka zapálená pro lepší atmosféru třeba v obýváku může přivodit nechtěnou nehodu. Rovněž lze tyto dveře opatřit protikouřovou úpravou. Samozřejmě, nedokážou požáru odolávat věčně, ale na rozdíl od obyčejných dveří vám poskytnou čas k tomu, abyste ve zdraví opustili svůj domov.
Zvukověizolační dveře si zase můžete pořídit například do ložnice, pracovny, dětského pokoje… Označují se čísly, jež udávají, o kolik decibelů méně k vám pronikne. „Základem zvukověizolačních dveří je jejich kvalitní těsnění, které zajistí utěsnění dveřního křídla po celém jeho obvodu, a druhá, neméně důležitá, je konstrukce dveří, kde klíčovou roli pro zvukovou izolaci hraje dveřní výplň. Velká pozornost by měla být při instalaci zvukověizolačních dveří věnovaná vlastnímu utěsnění spodní hrany dveří,“ připomíná Dušan Vrtal.
Vlhkuodolné dveře najdou své uplatnění hlavně v koupelnách, kdy před dveřmi a za nimi se nachází prostředí s rozdílnými teplotami i vlhkostí. A přesto se nezkroutí. Voděodolné jsou jako stvořené k relaxační místnosti, kde máte i bazén, nebo se hodí například do sklepa.
Praktické i designové vychytávky
Máte doma děti? Dveře v jejich pokojíčku by mohly mít výplň s magnetickou plochou nebo tabulí, na kterou se dá kreslit křídami, či třeba s nástěnkou. Malí i velcí pak ocení dveře, do nichž se vsazují sklopné háčky – když chcete pověsit kabát nebo třeba tašku, háček otevřete, a pokud zrovna „věšák“ nepoužíváte, sklopíte ho a nebude nijak vystupovat z plochy dveří. Podobně šikovně lze dveře opatřit třeba i minipoličkou.
A z pohledu designu? Možná se vám zalíbí dveře se zapuštěnými rámečky prosklení, které se dříve daly pořídit jen tehdy, když jste si dveře nechali vyrobit u truhláře. „Tento řemeslný detail má kromě estetické funkce také své praktické výhody – jen tak něco se za zapuštěný rámeček dveří nezachytí. Navíc v kombinaci s bezfalcovou variantou dveří bude vše splývat v jedné rovině i spolu se zárubněmi,“ upřesňuje Martin Dozrál. A dodává, že pro vyznavače moderního stylu se nabízí právě možnost bezfalcových dveří – bez polodrážek. Toto provedení plní především estetickou funkci; křídlo je přímo vsazené do obložkové zárubně a závěsy dveří pohledově nejsou vidět.
Zastavení u zárubní
Jsou jako nerozlučná dvojice, až na výjimky neuvidíte jen jednu část. Dveře se zkrátka musí vsadit do stavebního otvoru, a aby v něm držely a také jim to slušelo, v tom pomáhají zárubně. V mnoha domácnostech jsou ještě k vidění staré kovové zárubně. Pokud je to i váš případ a chtěli byste je vyměnit za nové, avšak obáváte se stavebních prací, máme pro vás tip – nechte si je obložit zárubněmi novými.
Možná vás překvapí, jak rychle jde zkušeným řemeslníkům práce od ruky; například šestery zárubně zvládnou osadit novými obložkami během jednoho dne. V tomto případě se tedy bavíme o obkladu kovové zárubně, který však šikovné ruce zvládnou i bez profesionální pomoci. Pokud ovšem řešíte tuto část interiéru z gruntu, a naopak byste se rádi jednou provždy starých zárubní zbavili, pak je třeba koupit novou obložkovou zárubeň. A do třetice si připomeňme rámovou zárubeň, která se používá zejména ve spojení s prosklenými stěnami, jež se ukotvují například na zdi bez špalet, nebo jde o průchozí otvory bez dveřních křídel, případně potřebujete předělit delší úsek.
Co byste měli vědět? Zárubně, přesněji jejich pohledová strana, se vyrábějí ve všech povrchových úpravách odpovídajících dekorům dveří. Konstrukce zárubně bývá z dřevotřísky, ovšem vybrat si lze i zárubeň z hliníkových profilů – ladí rovněž s povrchovou úpravou v dýze – nebo imitaci dřeva.
Při výběru zárubně nejprve zvažte, k jakému typu dveří ji pořizujete, zda pro polodrážkové, či bezpolodrážkové provedení. Potom řešte její hranu, může být ostrá nebo oblá, stejně jako hrany dveří, aby vzájemně ladily. Dalším krokem je rozhodování, zda ponechat v rozích spoj takzvaně natupo, nebo nakoso.
A jak to vypadá, když se obložkové zárubni podíváte pod „pokličku“? „Vlastní konstrukce se skládá z několika částí: nosné obložky, ostění a krycí obložky, přičemž do ostění se ukotvují závěsy a protiplech. Umístění protiplechu v ostění má svoje opodstatnění, protože se tím několikanásobně zvyšuje jeho odolnost proti vytržení,“ uvádí Dušan Vrtal. V ostění se standardně nachází také těsnění.
Kování není jen klika
I taková zdánlivá drobnost, jako je kování, může ovlivnit celkový dojem z dveří. Sladění designu jednotlivých prvků, či naopak vhodné spojování kontrastů je zkrátka potřeba. Ostatně kdo by chtěl nové dveře s designově zastaralým kováním… Jenže – ono nejde jen o design, navíc mnohé dveře v domácnosti dnes není třeba zamykat. Ale jiné zase ano, například u toalety
či do koupelny.
Zde je vhodné opatřit kování WC pojistkou, aby se v případě nehody daly dveře otevřít i z druhé strany, byť šroubovákem. Samostatnou kapitolu potom představuje kování pro dveře se speciálními funkcemi. Obáváte se, jak sladit funkčně různé dveře s kováním? Jednoduše. Dnes se běžně nabízí vzhledově identické kování pro klasické interiérové dveře, ať už otočné, nebo posuvné, ale i dveře s některou ze speciálních úprav nebo třeba i vchodové dveře bezpečnostní.
Nyní si pojďme připomenout, z čeho se vlastně kování skládá, protože stále mnoho lidí dává rovnítko mezi slovo „kování“ a „klika“. Správně se však kováním rozumí dveřní závěsy, protiplech (kovový plech v zárubni, do kterého zajíždí střelka zámku), zámek a klika. Interiérové dveřní kování se vyrábí z hliníku, nerez oceli nebo mosazi, s nejrůznějšími úpravami (například mosaz pokovená niklem nebo titanem), u většiny si můžete vybrat lesk nebo mat, v některých případech i do jisté míry zbarvení.
Máte rádi škatulky?
Pak vás bude zajímat, že u nejběžnějších otočných dveří existují dva typy kování – rozetové a štítové. Jinak je tomu u kování pro posuvné dveře, kde se rozlišuje mušle nebo madlo.
Rozetové kování: Pohledově se skládá ze dvou oddělených částí – kliky a otvoru pro klíč do zámku. Rozetové kování nabízí širší designový záběr (kulaté, oválné, čtvercové, zapuštěné, ploché…). Trendem posledních let je minimalistické pojetí kliky, proto vznikly například ploché rozety nebo dokonce kování bez spodní rozety. Zůstává pouze klika. U rozetového kování povrchová krytka zdobí a zároveň chrání vnitřní skrytý kotvicí mechanismus, který jistí kování na dveřní křídlo. Abyste se strefili a měli obě části kování rovně pod sebou, je výhodné použít šablonu na vrtání otvorů, kterou někteří výrobci nabízejí.
Štítové (štítkové) kování: Klika se spojuje se zámkovou částí, tvoří jeden díl. I zde se poskytuje určitý výběr, není však tak košatý jako u rozety. Navíc toto kování se stále ještě většinou montuje vruty, což nevydrží věčně, takže je třeba občas vruty dotahovat.
Při nákupu kování by vás mohly zajímat zkratky, které vypovídají o typu klíče. V zásadě rozlišujeme BB (interiérové kování s otvorem pro dózický – pokojový klíč), PZ (interiérové kování s otvorem pro vložkový zámek neboli „fabku“) a WC (interiérové kování s otvorem pro olivu).
Zpátky na začátek
Výběr nových dveří a zárubní si žádá čas. Ale ani pak nemusíte mít zcela vyhráno. Proč? Stejně pečlivě jako výrobce samotných dveří (zárubní) je třeba volit i montážní firmu. Nejprve vám odborníci musí zaměřit stávající stavební otvory, abyste se ujistili ve správném výběru i co do velikosti – každý milimetr navíc hraje roli. A na samotnou montáž vám rovněž poskytnou záruku. Budete-li si kupovat „no name“ dveře a montovat je sami, případně i sami doupravovat (například podřezávat, když nebudou přesně „sedět“), v případě vzniklých problémů je lze jen těžko reklamovat. Nebyla by to škoda?
Povrchová úprava dveří nabízí desítky různých variant co do odstínů, věrné imitace různých dřevin, grafických motivů, 3D řešení, lesku či matu. Dveře můžou „následovat“ zárubně, pak se jim říká polodrážkové, nebo se zárubněmi lícovat, v tom případě se bavíme o bezpolodrážkových. Dnes se už většinou dveře nedoplňují prahy, a to z důvodu estetiky i bezbariérovosti. Vzhled dveří a zárubní byste měli sladit s podlahou.
Dají se vyměnit jen dveře, ne i zárubně?
Teoreticky ano, prakticky však hrozí několik problémů. „Staré zárubně můžou mít jiný rozměr, než je ten dnešní normovaný, také odlišný počet pantů, jiné umístění dosedacích ploch pantů, umístění protiplechu pro zámek a podobně. Navíc se nedá vyloučit, že budou v důsledku stáří a běžného opotřebení prohnuté či zkřivené. Pokud byste tedy chtěli usadit nové dveře na staré zárubně, je nutné vše důkladně proměřit a porovnat se dveřmi vyráběnými dnes a zvážit, zda není nutné vyměnit spolu s dveřmi také ony staré zárubně,“ upozorňuje Martin Dozrál ze společnosti Solodoor. Proč je dobré volit dveře či zárubně zaoblené? Hrany představují nejvíce používané místo, ať už díky pohybu dveří, nebo vašim rukám, a ostré snáz poškodíte.
Šikovné stavební pouzdro
Nejlepší je na něj myslet v době stavby nebo zásadní rekonstrukce vašeho domova. Lze ho však realizovat i dodatečně, pokud je technicky možné vybourat část příčky. A proč si vlastně stavební pouzdro dopřát? hladké pouzdro a do klasické zděné zase pouzdro opatřené na povrchu armovací mříží, která umožňuje jeho snadné zaomítání.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.