Je úroda rok od roku menší? Kvalita ovoce nebo zeleniny už není taková, jaká byla dříve? V takovém případě je možná na vině nesprávná výživa rostlin.
Kromě toho může v půdě při deštích docházet k vyplavování živin, které je třeba doplnit. Dokonce i samovolné chemické reakce mohou působit na obsah žádoucích prvků v půdě. Odborníci zjistili, že rostliny ke svému zdárnému vývoji potřebují deset hlavních prvků.
Jsou to draslík, dusík, fosfor, hořčík, kyslík, síra, uhlík, vápník, vodík a železo. Tento výčet samozřejmě není úplný, řeč byla o hlavních prvcích. Připomeňme ještě některé stopové prvky, bez nich se také rostlina neobejde. Jsou to bór, jód, kobalt, mangan, měď, molybden, zinek a některé další.
Draslík (K)
Málo draslíku v půdě se pozná již podle vzhledu, rostlina doslova živoří. Starší listy se kroutí, mění barvu na světle hnědou, slábnou a ještě před ukončením vegetace opadávají. Pokud se plody vyvinou, jsou malé, téměř bez cukru a jen s malým obsahem škrobu. Proto jsou nechutné.
Také jsou více náchylné k chorobám, zejména houbovým. Jestliže nedostatek draslíku překročí určitou mez, rostlina zaschne. Nedostatek draslíku řešíme přidáním třeba síranu draselného. Pokud pálíme zahradní klestí, bývá v uvedeném případě dobré přihodit spálený popel ke kmeni a vpravit jej do půdy.
Dusík (N)
Při jeho nadbytku v půdě jsou listy rostlin sytě zelené a vegetační růst bývá ukončen velmi pozdě na podzim, zpravidla až s příchodem mrazů. S nadměrným růstem souvisí pozdní nasazování květů, plody většinou nemají čas dozrát. Při vystavení účinkům nízkých teplot jsou rostliny i skladované plody náchylné ke zmrznutí.
Naopak nedostatek dusíku poznáme podle toho, že rostliny pomalu rostou, listy jsou slabé a bledé. Náprava nadbytku dusíku spočívá v dodání více draselných a fosforečných hnojiv (ne NPK, protože obsahuje též dusík), jeho nedostatek lze řešit přidáním ledku nebo jiného dusíkatého hnojiva.
Fosfor (P)
Jestliže rostlina postrádá fosfor, poznáme především podle květu. Jsou menší než obvykle, nedostatečně vyvinuté a ještě před opylováním snadno opadávají. Pokud nemá zahradník dostatek zkušeností a hledá nápravu v přidání dusíku, může věci nadlouho ještě více uškodit.
Nízká hladina fosforu umocněná nedostatkem dusíku se v následných letech projeví podstatným, několik let trvajícím omezením úrody. Přemíra fosforu v půdě vede k urychlení vegetačního růstu, rostliny předčasně stárnou. Scházející fosfor doplňujeme obvykle superfosfátem, jeho nadbytek eliminujeme přidáním drasla a ledku.
Nedostatečné množství vápníku (Ca) v půdě má za následek podobné průvodní jevy jako je tomu u draslíku. Odumírají mladé rostlinné vrcholky a pokud bychom hrábli do kořenového balu, zjistili bychom totéž u kořenů.
Předávkování vápníkem se v půdě negativně projevuje snížením obsahu železa (Fe) a často i hořčíku (Mg). Pro rostlinu to velmi často znamená chorobu listů (př. kalciózu). Pro jabloně může být důležitý dostatek bóru. Pokud je ho málo, rostlinu nelze vždy úspěšně opylovat, což se pochopitelně projeví na úrodě.
Také chlór (Cl) je pro rostlinu důležitý. Dá se o něm hovořit zejména v souvislosti s rajčaty, révou, okurkami, ale též třeba s bramborami. Jeho nedostatek rostliny snášejí poměrně dobře, hůř je tomu v opačném případě. To potom bývá brzděna fotosyntéza (poznáme podle světlejších listů), v optimální míře se netvoří bílkoviny a to všechno se projeví na menší úrodě.