Bez chemie, rostou kdekoliv a nepotřebují žádnou péči
Většina vyšlechtěných keřů má nádherné velké květy a plody, které upoutají okamžitou pozornost. Jenže krása není zadarmo. Některé trpí chorobami a škůdci, jiné vyžadují pravidelný řez nebo mají vysoké nároky na stanoviště.
Kdo nemá čas ani chuť trávit na zahradě spoustu času prací a chce si občas "zobnout" něčeho dobrého, může si pořídit nenáročné keře s jedlými plody, kterým se daří v suchu i vlhku, na slunci či ve stínu, a sklízet úrodu od jara do podzimu. Snad jedinou nevýhodou je, že některé plody jsou poživatelné až po zpracování na džemy, šťávu či želé.
Rozložité keře zaplní a zakryjí nehezký kout v zahradě, vzpřímeně rostoucí se hodí jako solitéra a z těch nízkých může být živý plůtek okolo cesty. A které druhy keřů si vybrat? Nabízíme vám některé z nich:
Pokračování 2 / 6
Dřín
Dřín obyčejný (Cornus mas) má velkou výhodu, je mrazuvzdorný a dožívá se velmi vysokého věku. Po výsadbě obvykle trpí silným šokem, proto několik let roste pomalu. Vyžaduje lehkou zásaditou půdu, slunečné stanoviště a poměrně dobře snáší sucho. Kvete již brzy na jaře, v březnu. Plody dřínu obecného nazývané dřínky jsou podlouhlé, oválné, červené peckovice, které dozrávají v srpnu až koncem září a využívají se na výrobu zavařenin, sirupů, kompotů, džemů atd. Ale pozor, dřín není samosprašný, proto je třeba vysadit alespoň dva keře.
Pokračování 3 / 6
Rakytník snese cokoliv
Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) je naprosto nenáročná, ale přitom velmi dekorativní okrasná dřevina. Snáší kyselou i mírně zásaditou půdu a poměrně bez potíží plodí jak na suchých, tak i na vlhkých stanovištích. Také tento keř se vysazuje po dvojicích, z nichž jedna musí být samčí a druhá samičí rostlina. Rozlišit samčí a samičí exemplář je poměrně jednoduché. Velké pupeny jsou na samčí rostlině a na samičí jsou malé a přisedlé k výhonu.
Oranžové plody se sklízí začátkem září. Obsahují mnohé biologicky cenné látky jako vitamíny A, B, C, E, P a olej. Z rozdrcených plodů lze připravit různé chutné džusy.
Pokračování 4 / 6
Ze zimolezu sklidíte plody už v květnu
Zimolez kamčatský, Lonicera kamtschatica, je naprostý nezmar, vydrží totiž až –45 °C a květy nezmrznou ani při –8 °C. Hustý keř o výšce jeden a půl až dva metry je nenáročný na kvalitu půdy a krátkodobě snese i suché období.
Daří se mu v hlinitopísčité, mírně kyselé půdě a netrpí chorobami ani škůdci. První plody dozrávají již v polovině května a jsou prakticky prvním čerstvým ovocem dozrávajícím v našich klimatických podmínkách.
Podlouhlé dužnaté bobule modrofialové barvy velikostí i chutí připomínají borůvky.
Podrobnosti o pěstování najdete
Pokračování 5 / 6
Arónie, růže a další keře
Mišpule (Mespilus germanica) je dalším keřem se zajímavými a jedlými plody. Vyhovují jí půdy bohaté na vápník a jižní expozice. Je však vysoce odolná i vůči nízkým teplotám, prašnému prostředí a exhalacím. Pro pozdní kvetení nebývá poškozována jarními mrazy. Může se pěstovat ve tvaru keře nebo stromku. Nejlépe se bude vyjímat jako solitéra s dostatkem místa, proto ji vysazujeme na vzdálenost čtyř až pěti metrů od sebe. Malvice, trochu podobné malému jablíčku, se sklízejí přibližně po prvních podzimních mrazech. Používají se buď na přímý konzum, nebo na sušení, výrobu vín a ovocných pomazánek.
Jeřabina černá (Aronia) je pěstitelsky velmi málo náročná. Pěstuje se jako keř nebo nižší strom. Na podzim okouzlí ohnivě červenými listy a lesklými černými bobulemi, které dozrávají začátkem září a zpracovávají se na sirup, kompot nebo ovocné víno.
Růže svraskalá (Rosa rugosa) je absolutně nenáročná – roste všude, na slunci i ve stínu. Květy jsou jednoduché, narůžovělé a voňavé. Na podzim keř ozdobí velké červené šípky tvaru jablíčka, proto se někdy setkáme i s pojmenováním – jablíčková růže. Zpracování plodů je obdobné jako u běžných šípků – na džem, marmeládu, šťávu či želé.
Výčet keřů s jedlými plody by nebyl úplný bez dalších druhů, jako jsou
, hlošiny, trnky či
.
