Pěstitelé pokojových květin každoročně řeší, jak nejlépe rostliny přezimovat. Nabízíme vám přehled, které pokojové rostliny potřebují světlo a teplo či zda jim prospěje nízká teplota či dokonce tma.
Tropické krásky potřebují hodně tepla a vysokou vlhkost
Nejnáročnější na životní podmínky jsou pokojové květiny pocházející z tropických deštných pralesů, k nimž patří především mnohé orchideje, bromélie, kapradiny a masožravé láčkovky.
Ideální je pro ně teplota mezi 22 a 28 °C jen s nepatrnými výkyvy. Jsou náchylné na podchlazení a v žádném případě nesnesou průvan. Co se týče světla, většina upřednostní polostín, protože světla v pralese u země také moc není. U těchto rostlin je však velmi důležitá vysoká vzdušná vlhkost. Moc nám přitom nepomůže ani mlžení či odpařovače. Z bytu se prostě prádelna dost dobře udělat nedá. Situaci lze vyřešit skleníkovou vitrínkou s malým jezírkem a třeba upraveným kmenem, kde se daří tilandsiím a broméliím.
Kdy je důležitý dostatek světla
Některé rostliny jsou méně náročné na vzdušnou vlhkost, potřebují ale teplé prostředí. Při umístění na parapet pamatujeme na to, že rostliny pestrolisté a s barevnými listy potřebují hodně světla, jinak typické zbarvení zakrátko ztratí.
Bez zvláštních opatření lze pěstovat třeba africkou fialku (Saintpaulia), pepřinec (Pepromia), marantu (Maranta), begónii (Begonia), krotón (Codieum), pandán (Pandanus), monsteru (Monstera), filodendron (Philodendron), potos (Scindapsus), fíkus (Ficus), difenbachii (Difennbachia), toulitku (Anthurium), syngónium (Syngonium), dracénu (Dracena), gardénii (Gardenia) i většinu bromélií. Pro byty s ústředním topením jsou velmi vhodné rostliny ze savan, třeba tenura neboli „tchynin jazyk“ (Sansevieria) nebo kolopejka (Kalanchoe).
Otužilci
Místo pro ně najdeme na světlém schodišti i ve sklepě, na chodbě či verandě s teplotou jen 10 °C i méně. Ideální je ovšem jen těsně nad nulu vytápěný skleník nebo zimní zahrada vytvořená třeba zasklením lodžie. Tam pěstujeme kamélii (Camelia), azalku (Rhododendron), oleandr (Nerium), vavřín (Laurus), myrtu (Myrtus), rozmarýn (Rosmarinus), aukubu ( Aucuba), aralku (Fatsia), většinu muškátů (Pelargonium), fuchsie (Fuchsia), asparágus (Asparagus), kořenokvětku (Aspidistra), blahočet (Araucaria), akácii (Acacia), kalistemon (Callistemon), citroníky (Citrus), blahovičník (Eucalyptus), liboru (Lantana), převážnou část sukulentů, některé orchideje a z palem nejvíce zimy vydrží žumara (Chamaerops).
Při přezimování rostliny mimo byt se uplatní druhy z těch oblastí subtropů, kde teplota na několik měsíců klesá na 10 až 15 °C – což je ideální pro ibišek čínský (Hibiscus rosasinensis), krvokvět (Haemanthus), pryšec (Euphorbia), Klívii (Clivia , brambořík (Cyclamen), voskovku (Hoya), zelenec (Chlorophytum), cykas (Cycas), durman (Datura, syn. Brugmansia), kornoutici neboli kalu (Zanthedeschia), mučenku (Passiflora), mračňák (Abutilon), africkou lipku (Sparmannia).
Kdy tma rostlinám prospívá
Jedině rostliny, které jsou v naprostém vegetačním klidu, mohou být přes zimu v úplné tmě. Tedy ty, jimž opadávají listy (fíkovník, granátovník), a v naprostém suchu také některé kaktusy. Ve tmě a v suchu uchováváme i hlízy třeba bouloně (Achimenes), zmijovce (Amorphohallus) nebo hliznaté begonie, ale to již není květina pokojová, ale typicky truhlíková a o těch zas někdy jindy.
Tipy pro běžnou péči
Rostliny ošetřujeme i v zimě. Často kontrolujeme, zda na listech nepřebývají mšice, molice, puklice, svilušky nebo červci. Po přenesení do bytu, kdy se rostliny aklimatizují, tito škůdci získávají převahu. Jakmile některého objevíme, je rychlý zásah nezbytný, aby se škůdce nerozšířil i na ostatní rostliny.
Není vždy úplně pravda, že se s květinami nemá hýbat. Výhony se stejně budou "táhnout" za světlem. Občasné otočení květináče výhonům jen prospěje, ale u rostlin s velkými listy (např. fikusy) neotáčíme o 180°, ale jen částečně. Vůbec však není radno hýbat s rostlinami kvetoucími nebo když nasazují poupata – třeba u vánočního kaktusu, azalek nebo kamélií.
Velkou pozornost věnujeme rostlinám při větrání. Zásah mrazivým vzduchem je pro většinu smrtelný. Rovněž se zálivkou to nepřeháníme, účinnější je raději zalévat méně a častěji než dopustit, aby kořeny začaly hnít.
