Sníh provází naše zimy i přes globální oteplování. Stavby, které mají tomuto vlivu odolat, je třeba proti působení zimního počasí zabezpečit.
Nejvíce problémů působí sníh na střechách, které chrání před srážkami celou stavbu. Sníh na nich často leží po celou zimu, proniká do spár, kam se běžné srážky nedostanou a při tání působí nejrůznější poruchy konstrukcí. Spárami ve skládaných krytinách vlhko proniká do podstřešního prostoru, kde působí hygienické problémy – plísně, poškození dřevěných částí konstrukce – a ve výsledku znemožňuje podkroví obývat. Tyto negativní dopady jsou tím citelnější, čím delší je období, po něž sníh na střeše leží.
Rizikové tvary střech
Rizikový může být již sám tvar střechy. Problematické jsou typy střech, na nichž se může dlouhodobě udržet silná vrstva sněhu. Pod ní se vlivem pronikajícího tepla zevnitř domu sníh rozpouští a voda stéká k okraji střechy. Tam je povrch střechy opět chladnější a vytváří se tak ledový val, který vodu zadržuje. V případě, že je na střeše použita skládaná krytina, proniká voda do podstřešního prostoru. Kromě toho ledový val může konstrukci zatížit tak, že se okraje střechy prolomí. Vznik ledového valu podporují i zábrany proti skluzu sněhu. Lepším řešením proto je dostatečný přesah střechy, který sklouzávající sníh odvede nedostatečně daleko od obvodové zdi.
K těmto problémům dochází jak u pultových, tak u sedlových střech, zvláště pokud jde o nedokonale izolované jednoplášťové střešní konstrukce. Nepříznivé podmínky vytvářejí také střechy mansardového tvaru, ale i strmé šikmé střechy se zábranami proti skluzu sněhu. Také komplikované tvary střech s úžlabími nebo vikýři zvyšují riziko, že bude stavba poškozena odtávající vodou.
Jak se zařídit
Zabránit odtávání spodní vrstvy sněhu a tím i poškození konstrukce lze tím, že střechu „vybavíme“ účinnou tepelnou izolací vnějšího pláště. Skladba střechy by měla být řešena jako víceplášťová a měly by se v ní střídat vzduchové a tepelně izolační vrstvy. Řešením jsou i šikmé a strmé střechy jednoduchého tvaru (např. sedlového) s plánovaným skluzem sněhu do akumulačních prostor kolem stavby, tedy střechy bez vikýřů, prostupů potrubí a s kluzkou krytinou. Jako nejvhodnější řešení se pro někoho paradoxně ukazují ploché střechy s vnitřním odvodněním a povlakovými krytinami. U těch je ale nutné počítat s větším zatížením vysokou vrstvou sněhu a již v projektu konstrukci staticky naddimenzovat.
Volba krytiny
Součástí opatření, která zabezpečí střechu proti působení sněhové vrstvy, je správná volba krytiny. Do klimatických podmínek s většími sněhovými srážkami jsou vhodné zejména hladké plechové krytiny, které jsou dostatečně trvanlivé. Ani taková krytina ale nemusí konstrukci před pronikáním vlhkosti z tajícího sněhu plně zabezpečit. Je proto dobré zbytkové množství vody v konstrukci zachytávat pojistnou hydroizolační vrstvou odvodněnou u okraje střechy okapem.
Nejen voda, ale i tíha
Kromě vlhkosti v drsnějším klimatu v zimě střeše hrozí i nadměrné zatížení sněhem. Účinky vysoké vrstvy sněhu na střešní konstrukci jsou zřejmé na první pohled. Tíha metrové vrstvy ledu na 1 m2 střechy může dosáhnout až 800 kg, na což většina střešních konstrukcí není dimenzovaná. Pokud tedy střecha není dostatečně na takový nápor konstrukčně vybavena díky naddimenzování, zaměříme se na to, aby sníh ze střechy sám co nejsnáze sklouzával. Toho dosáhneme např. tím, že orientujeme střešní plochy tak, aby byly co nejvíce vystaveny účinku slunce a bylo využito větru (orientace střechy k převládajícímu směru větru v zimě) k unášení sněhu ze střechy. Je také třeba vyloučit úbočí a další překážky, jako jsou prostupy potrubí nebo těles, jež brání skluzu sněhu.
Sníh z výše položených střech objektu nesmí mít možnost padat na níže položené střechy či konstrukce. Problém mohou způsobit i podokapní žlaby. Použijí-li se v podhorských a horských oblastech k odvodnění střech, je potřeba navrhnout je tak, aby nedocházelo k jejich poškození sněhem a ledem. Nelze-li tento požadavek splnit, mělo by se navrhnout sejmutí okapů přes zimní období.