Podlaha je velmi důležitou konstrukcí bytu či domu jak z hlediska tepelného, tak akustického. Současné technologie nabízejí řadu možností.
Dodatečné opravy a vylepšování vlastností podlahy ale znamenají komplikace provozu v místnostech i značné náklady. Proto je podlaze třeba věnovat pozornost již od projektové fáze stavby.
Aby podlaha „nestudila“
Pokud jde o tepelně-izolační vlastnosti podlah, zajímá nás v první řadě hodnota tepelného odporu, která ukazuje, jak dobře podlaha chrání interiér před tepelnými ztrátami. Hodnoty navíc podléhají předpisu – dle ČSN 730540. Platí, že hodnota tepelného odporu podlahové konstrukce ve styku se zeminou do vzdálenosti dvou metrů od vnější stěny přilehlé k terénu má být stejná, jako u obvodové stěny nad terénem, ve vzdálenosti nad dva metry tepelný odpor závisí na typu přilehlého terénu.
Podlahy teplé i studené
Kromě tepelného odporu podlahy nás jako obyvatele interiéru musí zajímat ještě jedna vlastnost podlahy – tepelná jímavost podlahy, která rozhoduje, jak budeme podlahu vnímat. Tato hodnota udává, jaké množství tepla se přenese (odejme) podlahovou konstrukcí za jednotku času (rychlost odnímání tepla z povrchu chodidla). Kvalita podlahy se z hlediska ochlazování nohou (chodidel) posuzuje tak, že se vypočítá pokles teploty chodidla (jako kdyby byl člověk bosý) po dobu styku nohy s podlahovou krytinou v délce trvání 10 minut. Pokud je tento pokles menší než 3,8 °C jedná se o podlahu kategorie I - velmi teplou, která se konstruuje pro školky, jesle, nemocné, ložnice apod. Pokles mezi 3,8 °C až 5,5 °C řadí podlahu do kategorie II – teplé podlahy. Pokles od 5,5 °C do 6,9 °C řadí podlahu do kategorie III – méně teplé a nad tuto teplotu jsou to podlahy studené.
Problémy při dodatečném zateplování
Jak již bylo řečeno, dodatečné tepelně-izolační zásahy do podlah znamenají problém. Není lehké udělat dodatečně velmi teplou podlahu v bytech, ve kterých nebyla provedena při stavbě. Potíže jsou zejména s úrovní podlahových vrstev v jednotlivých místnostech – pokud přidáváme izolační vrstvu jen v jedné místnosti, budeme mít problémy s osazením dveří a návazností na společnou chodbu. Takové dodatečné zásahy lze tedy realizovat, jen pokud přidaná vrstva tloušťkou odpovídá tloušťce koberce.
Ani v případě, že se rozhodneme zlepšit tepelně-izolační vlastnosti podlahy nad chladným prostorem (sklep, garáž…) tak, že budeme izolovat strop spodní místnosti, není situace nijak jednoduchá. Kromě jiného je také třeba pečlivě zvážit jaký materiál se použije z hlediska požární ochrany objektu (garáže, sklípky) a také se musí zvážit konstrukční a světlá výška místnosti. Druhá dodatečná izolace je návratná za více než dvojnásobek doby než je u prvního dodatečného zateplení.
Skladby podlah
Systémy podlahových konstrukcí z tepelně izolačních desek se aplikují způsobem plovoucích podlah, a to jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí. Nutné je správné pořadí vrstev z vhodných materiálů a dodržení technologických předpisů. Na konstrukci lze pokládat již následující den po montáži další vrchní vrstvy suchou nebo mokrou technologií.
Podlaha na terénu
Při výstavbě nového objektu je vhodné položit tepelnou izolaci již na štěrkový násyp. Izolace musí být odolná proti působení vlhkosti a tlaku. Pro toto použití jsou určeny tepelně izolační desky z extrudovaného polystyrenu XPS 30 XPS 30 vroubkovaný, XPS 050. Na ně je dále provedena betonová deska,na kterou se nataví hydroizolačí bitumenový pás se skelnou nebo kovovou vložkou. Další vrstvou bude podkladní betonová mazanina min. tl. 40 mm s výztužnou ocelovou kari sítí. Tato vrstva se odizoluje od všech svislých konstrukcí po celém obvodu, aby se jimi nepřenášel zvuk do okolních místností. Před betonáží je nutno po celém obvodu stěny přiložit izolační pásky z pěnového polystyrenu.
Proti hluku
Kromě tepelné pohody by se podlaha měla také podílet na dobré zvukové izolaci. Ve stavbách rozlišujeme vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost – podle toho, zda se zvuk šíří nejprve vzduchem a pak naráží na konstrukci, anebo vzniká přímo při dotyku s konstrukcí. Zvuková energie v případě kročejové průzvučnosti vzniká mechanickým nárazem na konstrukci a přenáší se ve formě vibrací. Bránit se proti kročejovému hluku nelze na rozdíl od ochrany proti hluku ze vzduchu nelze pouze zvětšením hmoty ve vztahu k ploše. Vždy je nutno vylepšení prostřednictvím vrchního povrchu stropu. Kročejová neprůzvučnost nosné stropní konstrukce je velmi nízká a je tedy třeba k její skladbě navrhnout podlahovou vrstvu, která by zlepšila zvukově izolační vlastnosti celého stropu.