Cibuloviny se vyskytují na téměř všech světadílech – s výjimkou Austrálie a polárních oblastí.
Většinou se jedná o nížinné rostliny, mnoho druhů je však schopno přežívat díky svým dokonalým zásobním orgánům (cibulím) také v oblastech s nadmořskou výškou přes dva tisíce metrů.
Rozmanitost cibulovin je obrovská: od rostlin s cibulkami vážícími pouze několik gramů, jako je například ladonička (Chionodoxa gigantea), až po rostliny s obřími cibulemi, jejichž reprezentantem může být česnek (Allium giganteum) nebo řebčík (Fritillaria imperialis).
Do záhonů i k řezu
V létě kvetoucí cibuloviny vyniknou v popředí smíšených trvalkových záhonů, uplatní se i jako soliterní rostliny či v jednopruhových skupinách. Vyšší druhy se hodí výborně k řezu, květenství vydrží ve váze nejméně dva týdny.
Nejmenšími cibulovinami kvetoucími v pozdním létě jsou podzimní krokusy s výškou kolem patnácti centimetrů, metrové výšky dorůstá například acidantera. Někdy se mezi cibuloviny počítají i rostliny, jejichž zásobní orgán spíše připomíná hlízu – pak by byl opravdovým obrem téměř třímetrový liliochvostec (Eremurus robustus).
Stejně jako zjara kvetoucí cibuloviny se i tyto po odkvětu nechají zatáhnout a vyjmou se ze země během září, některé druhy až během října. Seznamte se s některými z nich a vybírejte, která vám svými barvami zpestří letní měsíce.
Habešské mečíky
Z jižní Etiopie pochází acidantera (Acidanthera bicolor), v Evropě se objevila v třicátých letech minulého století. Její původní název je dnes synonymem, správně se používá jméno Gladiolus calliantus, neb nám botanikové tento rod zařadili mezi mečíky.
Rostlina má cibulovitou hlízku, u nejstarších rostlin může dosahovat průměru deseti centimetrů. Vysazuje se od poloviny dubna (v příznivém roce lze i počátkem měsíce) na slunné místo. Stín, mokré stanoviště ani příliš těžkou půdu nesnáší.
Hloubka výsadby se řídí stejným pravidlem jako u ostatních cibulovin – třikrát hlouběji, než je průměr cibule. Acidantera dorůstá téměř metrové výšky, v květenství je pět až osm květů. Jiná barva než bílá se středovým, tmavě fialovým okem není.
Velké květy silně a příjemně voní jako vanilka. Rostlina začíná kvést v červenci, postupně nakvétá až do října. Po prvních mrazících vyndejte cibule ze země, usušte je a skladujte přes zimu při patnácti až dvaceti stupních.
Montbrécie neboli krokosmie
Dnešní kultivary montbrécie (Crocosmia) jsou potomky C. aurea a C. poesii, původem z jižní Afriky. Drobnokvěté montbrécie jsou zimovzdorné (nikoli mrazuvzdorné), takže se v teplých oblastech mohou pěstovat jako víceleté trvalky.
Velkokvěté kultivary jsou choulostivější, u nich se přezimování v záhonech nedoporučuje. Nic nezkazíte, pokud z půdy vyndáte na podzim i drobnokvěté montbrécie – nemají rády přemokření a dlouhodobé promrznutí půdy je zlikviduje.
Rostliny sklizené koncem října nechte osušit a cibulky skladujte při teplotách kolem dvou stupňů. Cibulky montbrécií jsou drobné, do dvou centimetrů, při výsadbě v dubnu je sázejte maximálně do šesticentimetrové hloubky.
Dobře prokypřená zahradní zem a slunné stanoviště jim plně vyhovuje, přivítají přihnojení kompostem. Dorůstají kolem osmdesáti centimetrů a kvetou od července do zámrazu drobnými červenooranžovými květy, jichž je kolem dvaceti na jednom stonku.
Montbrécie se výborně hodí k řezu, pokud se květenství sklízí podobně jako u mečíků – s jedním nejspodněji rozkvetlým květem. Troufnete-li si nechat rostliny přes zimu v zemi, neodstraňujte nadzemní část, dobře je zakryjte listím a chvojím.
Omamná vůně frézií
Zahradní frézie (Fresia) jsou poněkud náročnější na pěstování, protože však jsou jejich cibulky levné, vyzkoušejte je. Výsadba začíná v květnu, abyste se vyhnuli namrzání narašených rostlin. Pěticentimetrová hloubka cibulkám frézií postačí, zem potřebují lehčí, propustnou a živnou.
Chráněné a slunné stanoviště bude pro ně tím pravým místem. Můžete je i předpěstovat v květináči a vysázet po „zmrzlých“ na záhon. Na jedné rostlině obvykle vyrostou dva až tři asi šedesáticentimetrové stonky s květy v pastelových barvách od bílé přes žlutou, lila, růžovou až tmavě červenou.
Některé kultivary jsou plnokvěté, všechny frézie moc příjemně voní. Kvetou během července a srpna, vhodné jsou i k řezu. Sklizené cibulky se špatně uchovávají, pokud se vám tedy pěstování dařilo, kupte pro další jarní výsadbu cibulky nové.
Tigridie, šelma v zahradě
Tato cibulovina původem z Mexika je jediným pěstovaným druhem (Tigridia pavonia). Vysazuje se od poloviny dubna do lehčí, živné půdy na chráněné stanoviště, a to po pěti až deseti cibulkách do jednoho místa.
To každý rok střídejte, nevysazujte ji ani po gladiolech. Tigridie má ráda teplo a plné slunce, aby se její květy mohly řádně vybarvit. Květ má tři velké jednobarevné okvětní plátky vždy s výrazným kropenatým středem v leopardím vzorování.
Cibulky koupíte ve směsi základních barev – žlutá, růžová, červená. Květní stonky jsou vysoké kolem čtyřiceti centimetrů a nesou čtyři až šest květů postupně nakvétajících. Každý květ rozkvete ráno a odkvete v podvečer, další květ se rozvine opět ráno.
Skupina tigridií kvete déle jak měsíc, vegetace končí počátkem října. Ze sklizených cibulí odstraňte nať, usušte je a skladujte v chladu v suché rašelině nebo pilinách, aby nevyschly.
Nerina, letní hyacint
Proč letní hyacint? Neboť nerina (Nerine) svými květy skutečně připomíná hyacint. Jako jednu z mála cibulovin ji budete pěstovat celoročně: od poloviny května na záhonu, kam přesadíte velkou kulatou cibuli s dužnatými kořeny (pozor při výsadbě, jsou křehké).
Ve Středozemí se nerina rozrůstá jako u nás trsy kosatců
Nerina kvete od srpna do října, okolík má šest až dvanáct růžových květů. Po odkvětu přeneste rostlinu na světlo, při teplotách kolem osmi stupňů ji pravidelně zalévejte (občas lze přihnojit). Na jaře ji opět přemístěte do záhonu (můžete ji zapustit v květináči do země a přesadit až po třech až pěti letech).
Babí léto v barvě ocúnů
Podzimní ocúny (Colchicum) vydrží na stanovišti více let, přičemž každým rokem bohatě kvetou od srpna do října. Pěkně vonící květy koupíte ve směsi barev bílé, růžové, lila nebo žluté.
Litoška překvapí výškou květního stvolu
Litoška (Ornithogalum regale syn. Galtonia) je cibulovina asi půlmetrová, s květním stvolem víc jak metr vysokým, s hroznem bílých květů. Kvete na stvolu postupně od spodu v období od července do září. Vysazujte ji od března do skupin, po skončení vegetace se velké cibule skladují podobně jako hlízy jiřin.