Zajímavosti ze života lilií
Vykvétají podle druhu a odrůdy od května až do října. Vyrůstají z kulovitých cibulí, složených z dužnatých šupin, které se taškovitě překrývají. U některých lilií se vytvářejí pacibulky i v úžlabí listů na lodyze.
V České republice se ve volné přírodě vyskytují lilie zlatohlavá (Lilium martagon) neboli lilie zlatohlávek a lilie cibulkonosá (Lilium bulbiferum). První z nich je našimi zákony řazena k druhům ohroženým, druhá k silně ohroženým.
Jako okrasné rostliny se uplatní v trvalkových záhonech i v nádobách, coby solitéry v trávníku. Kontrastně doplní výsadbu keřů a tmavých jehličnanů, malé druhy mohou být součástí skalek.
Patří k oblíbeným řezaným rostlinám, hojně se uplatňují i ve svatebních kyticích (lilie je chápána jako symbol nevinnosti a čistoty). Některé lilie sladce voní (součást parfémů), jiné vydávají nepříjemný zápach a mnoho druhů nevoní vůbec.
Správný čas k řezu květů nastává, když je alespoň jeden z nich rozvitý a poupata vybarvená. Je to záruka, že potom rozkvetou všechny. Vykvétají odspodu k vrcholu, květy mají v průměru od 3 do 30 centimetrů. Odkvetlé květy je třeba průběžně odstraňovat, až odkvete celé květenství, lodyhu seřízněte těsně nad zemí.
Současné odrůdy lilií jsou díky křížení dost odolné a dobře pěstovatelné, takže při správné péči vydrží na záhonech řadu let. Podle druhu mají rády slunné až polostinné, vzdušné prostředí a lehkou propustnou půdu s mírně kyselou reakcí.
Lilie se dělí do devíti skupin na hybridy asijské, martagon, candidum, americké, longiflorum, čínské, orientální a hybridy nezařazené do předchozích skupin. Poslední skupinu tvoří botanické lilie, jejich variety a formy. Tato klasifikace je založena na principu, podle nějž jsou do jedné skupiny zařazeny hybridní lilie pocházející od příbuzných botanických lilií určitého regionu, které se vzájemně snadno kříží.