Chystáte se na rekonstrukci staré kuchyňské linky? Nebo se stěhujete do novostavby a řešíte, jak by měla vaše linka vypadat? Připomeneme vám, na co všechno myslet, než ji zaplatíte.
1. Plánování je základ
Alfou a omegou všech nových či rekonstruovaných kuchyní je dobrý plán a jasně stanovený rozpočet. Jedna věc jsou vaše představy, druhá finance, jež máte k dispozici. Navíc nejde jen o kuchyňský nábytek. Dále počítejte s pracovní deskou, kováním, úchytkami, osvětlením, dřezem a baterií, spotřebiči a samozřejmě také s rozvody médií. Základní představu si nejlépe vytvoříte, když vaši vizikuchyňské studio či designér zhmotní na papíře, ještě lépe ve 3D provedení.
2. Co kde bude
Jak uspořádat jednotlivé prvky? Vycházejte z běžného postupu při přípravě jídla. „Obecně platí, že nejprve potraviny třídíte, pak je ukládáte, dále je čistíte a upravujete, tepelně zpracováváte, servírujete a nakonec provádíte úklid. Obvykle je pak posloupnost jednotlivých zón řešená pro praváky zleva doprava (a pro leváky obráceně) takto: skladování – mytí – příprava – vaření,“ vysvětluje Iva Vrbová z Kuchyňského studia DATART. Pokud to prostor dovolí, je lepší mezi jednotlivými zónami ponechat pracovní plochu 30 cm z obou stran, pro odkládání nádobí či surovin.
Prakticky pak například platí, že plocha pro umístění dřezu může být výše než ostatní pracovní plocha. Myslete na to, aby se při vzpřímeném postoji dlaně dotýkaly dna dřezu, při vyndávání nádobí z dřezu by se neměly dostat nad úroveň loktů. Optimální výšku pracovní plochy zjistíte snadno: postavte se k ní, opět jako pravítko, a podržte předloktí vodorovně – vzdálenost mezi dlaní a pracovní plochou by měla být 15 cm. Obvykle se výška pracovní plochy pohybuje mezi 85 až 105 cm nad zemí, doporučená minimální šířka je 90 cm.
Zatímco mycí zóna může být výš než pracovní plocha, varnou desku lze umístit naopak o 10 cm níž. Díky tomu získáte lepší přehled, co se v hrnci zrovna děje, a při práci s kuchyňským náčiním tolik nenamáháte zápěstí. Výška mezi varnou deskou a digestoří se pohybuje mezi 60 až 70 cm. A troubu je nejlepší instalovat do výšky nad pracovní desku, abyste se při manipulaci s pečicími nádobami nemuseli ohýbat.
3. Zvažujeme materiál skříněk
Základem kuchyňského nábytku je korpus, pak řešte dvířka. „Korpusy jsou u většiny dodavatelů obdobné, zpravidla jde o vysokotlaké dřevotřískové desky na povrchu opatřené krycím materiálem. Ale atmosféru kuchyně vytváří dvířkovina, tedy její nosný materiál, a především její konečná povrchová úprava,“ říká Iva Vrbová. A dodává, že finančně nejdostupnější dvířka nebo čílka jsou z lamina – základní dřevotřísková deska se potahuje dekoračním papírem a dále povrchově ošetřuje.
Anebo se na dřevotřískovou desku lepí laminát: vícesložkový materiál, který není pórovitý a slibuje odolnost vůči mechanickému poškození. Jak u lamina, tak u laminátu máte na výběr mnoho dekorů včetně oblíbené imitace dřeva – dezény dřeva jsou autentické nejen na pohled, ale i na dotek.
Větší variabilnost však nabízí dřevovláknitá deska (známá pod zkratkou MDF), kterou lze tvarovat, a tak mohou vzniknout dvířka s jakýmkoli plastickým dekorem. Jak se MDF povrchově upravuje? Například se lakuje do matu, lesku či takzvaně vysokého lesku. Laku se vzhledově může podobat PVC fólie, která je levnější, ale také méně odolná. Aby toho však nebylo málo, i lak či PVC fólie lze aplikovat rovněž na lamino. Do skupiny finančně náročných materiálů pak patří sklo, dýha a masivní dřevo.
Výrobci však jdou dále, a tak mnohé materiály na povrchové úpravy získávají na ještě větší odolnosti, snadnější údržbě i atraktivitě. K dostání jsou například akryláty, které odolávají teplu, vlhku i působení sluníčka a výrazně eliminují i otisky prstů.
Kromě volby samotného materiálu, respektive povrchové úpravy, je důležitý i výrobní proces a opracování hran.
4. Velikost nábytku a způsob otevírání
Stále si můžete pořídit obdobu kuchyně, jakou měli vaše rodiče – skříňky o šířce 60 cm se dvěma dvířky, otevíratelné doleva či doprava. Oblíbenější a praktičtější jsou však jiná řešení. Ve spodní části linky se nejvíce sází na hluboké výsuvné šuplíky (podle potřeby i s dalším vnitřním šuplíkem), v horní části pak na skříňky s výklopy, přičemž šířka obou se zvětšuje – metrové skříňky už nejsou výjimkou. Výška nábytku by se měla přizpůsobit tomu, kdo v kuchyni nejčastěji pobývá. A jeho hloubka? U skříněk pod pracovní deskou je standardem 56 cm, u nábytku v horní části jde o 32 cm.
Způsob otevírání dvířek, výsuvů či výklopů souvisí s volbou kování. Například i u tradičních dvířek s levopravým či pravolevým otevíráním nebude za běžného provozu slyšet žádný hluk, pokud je kování vybaveno tlumicím dorazem. Dolní hluboké šuplíky můžou mít podobu plnovýsuvu, s nímž snadno získáte přehled o všem, co je zde uložené, i kdyby to bylo zcela vzadu.
A výklopy? Těch je řada, při jejich výběru myslete také na prostor, který se nachází nad či před horní skříňkou. Podle typu lze výklop otevřít (posunout) zcela nad nábytek nahoru nebo ho ponechat v určitém úhlu ke skříňce, dále ho otevřít kolmo k nábytku, prodávají se i dvoudílná čílka, jež se při otevření zalomí a jejich plocha se významně zmenší. Někdy je však praktické třeba i část nábytku místo dvířek opatřit posuvy, žaluzií či roletkou.
5. Materiál pracovní desky
Jde o nejnamáhanější část kuchyňské linky, a tak vám materiály odbornice představí pěkně jeden po druhém.
- Laminát Je cenově dostupný, vyrábí se v obrovském množství barev a dekorů. Při práci používejte prkénka na řezání potravin a pod horké hrnce dávejte podložku. Slabinou je možnost mechanického poškození ostrým nástrojem či horkou nádobou. Údržbu zvládnete hravě, jen nesmíte používat abrazivní prostředky. Menší výběr vzorů a velice elegantní vzhled nabízí kompaktní laminát. Ovšem jeho tloušťka pouhých 12 mm slibuje stejnou odolnost jako 40mm běžný laminát.
- Sklo: Nabízí barevnou pestrost, maximální hygienu a snadnou údržbu (jde o nepórovitý materiál). Není samonosné, musí se opatřit podkladovou deskou, aby nepružilo. Navíc všechny otvory do něj je nutné velice přesně zaměřit před předáním do výroby. Poté už sklo nelze dodatečně upravovat. Při výrobě se však kalí za vysokých teplot a to zaručuje odolnost proti chemickému i mechanickému poškození, bez obav na něj můžete položit třeba horkou pánev.
- Akryláty: Vyrábějí se z pružného, přesto tvrdého termoplastu, v široké škále dezénů a barev. Nicméně jde o materiál, který vyžaduje podkladovou desku, na kterou se při výrobě nanáší. Ale zase z něj můžou vzniknout různé tvary bez viditelných spár. Tento materiál je na mechanické poškození a vysoké teploty velice citlivý, ovšem na rozdíl od laminátových desek lze poničení opravit. Údržba je snadná, jen se nedoporučují abrazivní prostředky.
- Dřevo: Nabízí teplo domova a jedinečný styl. Předem jen zvažte, zda budete ochotní o dřevěnou desku pravidelně pečovat, tedy ji jednou za půl roku osmirkovat a ošetřit speciálním voskem, a „překousnete“ vzniklé stopy po používání. Jinak je nezbytné desku vytírat dosucha, jakékoli mokro vadí.
- Přírodní kámen: Používá se například žula, mramor či travertin. Má vynikající funkční vlastnosti a zabarvení je u každého kusu ojedinělé. Cenovou náročnost vyvažuje obrovská odolnost – na kameni lze krájet potraviny i bez prkénka, ani horké nádobí mu nevadí. Běžných nečistot se zbavíte čistou vlažnou vodou, u některých výrobků se dodává impregnační roztok, kterým desku ošetřete 2x až 4x ročně.
- Umělý kámen: Například jde o přírodní mletý křemen spojený pryskyřicemi s barevnými pigmenty. Výsledkem pak je materiál s vysokou tvrdostí. Za kvalitu a cenu přibližující se přírodnímu kameni si budete moci vybrat desku v mnoha dezénech a barvách. Tento materiál má díky svému složení podobné vlastnosti jako přírodní kámen, odolá chemickému a mechanickému poškození, vysoké teploty varných nádob snáší velice dobře až do 150 °C. Navíc jde o nepórovitý materiál, který se snadno udržuje v čistotě.
- Keramika: Patří do skupiny high-tech materiálů. Keramické desky mají nízkou hmotnost, jsou velmi tvrdé a odolné (jak vůči vysokým teplotám, tak chemickým sloučeninám), slibují téměř nulovou nasákavost. Jejich údržba není náročná.
- Nerez: Ze světa profesionálních kuchyní se pomalu začínají uplatňovat i v domácnostech nerezové desky. Tento materiál se vnímá jako nezničitelný, lze na něm krájet, pokládat horké nádobí, a pokud se objeví „šrám“, vnímá se to spíše pozitivně – tady se přece vaří. Počítejte jen s tím, že každý otisk nebo kapka vody jsou vidět, proto je třeba desku často otírat, ale postačí obyčejná voda. Jako další nevýhoda se vnímá vysoká pořizovací cena.
6. Dřez a baterie
Dříve to bylo všude skoro stejné – mnozí měli dřez z nerezu. I dnes vám nerez prokáže dobrou službu. Snese bez ztráty „kytičky“ běžné užívání, nepraskne, nepoškodí se, vadí mu jen abrazivní čističe. Další možnost nabízí keramický dřez, ten se rovněž jen tak neponičí, dobře zvládne běžný provoz i teplotní šoky a snadno se čistí. Zajímavé jsou rovněž kompozitní materiály, například na bázi směsi drcené žuly a akrylátové pryskyřice (možností je více). Do skupiny kompozitů mimo jiné patří i známý Corian, u něhož je výhodné, že pokud si vyberete pracovní desku a dřez z tohoto materiálu, odlijí vám ji v jednom kusu.
A jak si stojí baterie? V našich krajích jsme si v kuchyních zamilovali pákové baterie, jsou praktické a výběr je široký. Pokud ale máte v koupelně bezdotykovou baterii a chtěli byste ji i do kuchyně, žádný problém. Prodávají se také kombinované baterie: díky senzoru je proud vody úsporný, třeba na omytí potravin, a když potřebujete natočit plný hrnec vody, baterii budete ovládat pákou. Šikovné jsou také výrobky se sprškou, se sklopným tělem, od věci není ani baterie termostatická.
Většina výrobců myslí rovněž na soulad baterie s nejbližším okolím, a tak se vyrábějí baterie v povrchových úpravách chrom, celonerezové provedení, nikl nebo třeba v kombinaci chromu a kompozitního barevného materiálu – stejného, jaký se použil na dřez. A pokud bude dřez umístěný těsně před oknem, nabízí se koupit baterii, která se dá jednoduše vyjmout, a okno před dřezem otevřít.
7. Je třeba vidět
Už jsme se zmínili, že kuchyně je uspořádaná do jednotlivých zón a každá vyžaduje určitou minimální světelnou intenzitu. Jen centrální svítidlo za vašimi zády nebo třeba refl ektory instalované v sádrokartonovém podhledu nestačí.
Abyste dobře viděli na to, co připravujete, mělo by světlo dopadat na desku před vámi. Prakticky to znamená, že se instaluje do dna horních skříněk umístěných nad pracovní deskou, případně se upevňuje pod jejich dno. Nebo se využívá efektu skleněného světelného dna horní skříňky, které osvětlí vnitřek nábytku a současně nabídne dostatek záře i pro pracovní desku. A pokud nad deskou žádné skříňky nemáte, dobrou službu prokáže buď samostatné osvětlení, jež může představovat také působivou dekoraci, nebo například světelné police.
Ovšem dobře vidět chcete i při ukládání potravin či vyndávání nádobí. I tady se nabízí umístit osvětlení rovnou do korpusu skříňky nebo hlubokých výsuvů. Jiné řešení nabízí montáž světla nad horní hranu skříněk zvenku. Nejméně úvah potřebujete u osvětlení varné zóny. Nad ní umístěná digestoř už bývá vybavená osvětlením – pro kontrolu stavu přípravy pokrmů to stačí.
Další zdroje u kuchyňské linky už můžou představovat dodatečný prvek, estetický i praktický zároveň. Například LED pásky umístěné v dolní části skříněk či varného ostrůvku postačí, když vás v noci přepadne žízeň, jdete se napít a přitom nechcete rozsvěcet centrální svítidlo.
S úchytkou, nebo raději bez ní?
Nábytkové úchytky přispívají k celkovému designu kuchyňské linky, více však dejte na praktické hledisko – oblejší úchytka lépe padne do ruky. Kromě tradičních, do prostoru vystupujících úchytek se prodávají i takové, které jsou ukotvené do čela zásuvky, případně dvířek, napohled však vidíte například tenkou kovovou lištu, nebo se zafrézovávají rovnou do čílek nábytku (pak se stisknutím spodní části úchytky vyklopí úchopové madlo, které se automaticky sklopí poté, co ho přestanete držet).
Efektní řešení slibuje i použití kovových úchopových lišt umístěných do vybrání v korpusu. Anebo to zkusíte bez úchytek? Ani to není problém, když nábytek necháte opatřit mechanickým nebo elektrickým pohonem. Otevírat ho pak budete jemným poklepem či jiným dotykem (u dolních výsuvů to lze například i kolenem) anebo stiskem tlačítka.
Pozor na rozvody
„Veškeré rozvody je možné v přípravné fázi jednoduše měnit, posunovat či jinak upravovat. Vedení plynu, elektřiny či vody můžou být umístěná na zdi za nábytkem. Výrobci s tím počítají a mezi skříňkou a stěnou je za tímto účelem ponechaný volný prostor. Nicméně když už jednou kuchyni postavíte, změnit cokoli sice půjde i později, ovšem jen za vynaložení dalších nákladů,“ upozorňuje Iva Vrbová.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.