Práce a pobyt na zahradě jsou jednou z radostí, které si mohou užívat i lidé na vozíku. Aby se však na zahradě mohli pohybovat samostatně, potřebují ji přizpůsobit svým potřebám. Jak vybudovat bezbariérovou zahradu?
Pokud je někdo z vašich blízkých na vozíku, musíte jeho potřebám přizpůsobit nejen prostory v domě, ale i na zahradě. Trávník rozoraný od hrabošů a krtků či mokrý po dešti není pro vozíčkáře bezpečným místem. Vadí i další překážky v terénu – příliš úzké cestičky, kameny a větve, které není možné pohodlně přejet… Uzpůsobte zahradu tak, aby byla pro vozíčkáře pohodlným a bezpečným místem. A nejenom pro pohyb, ale přizpůsobte ji tak, aby mohli sami pěstovat třeba bylinky nebo zeleninu.
Dostatečně široké cestičky
Podle webu vozickar.com by měly být cestičky pro vozíčkáře zpevněné a široké alespoň metr a půl. Na místech, kde je potřeba se s vozíkem otočit, pak ještě širší.
Vyvýšené záhony usnadní práci
Pro vozíčkáře je krajně nepohodlné ohýbat se až k zemi. Když nemůže zahradník k zemině, může zemina k zahradníkovi. A to například ve formě vyvýšených stolů, které budou tak vysoké, aby pod ně vozíčkář mohl zajet.
Skvělou volbou jsou i vyvýšené záhony, které by měly být alespoň 50 centimetrů nad zemí. Je jedno, zda budou dřevěné, betonové, kamenné. Mohou mít stěny rovné, ještě lepší pak je, když mají výklenek pro kolena. Široké by měly být asi 50 centimetrů, aby zahradník z vozíku dosáhl až na druhý kraj. Pokud jej může opečovávat z obou stran, může být šířka až dvojnásobná. Jeho délka je neomezená, záleží jen a jen na vašem prostoru.
Vertikální zahrada
Při pěstování se zahradník obejde i bez záhonů. Bohatě totiž stačí dřevěná konstrukce, na níž je zavěšen libovolný počet květináčů a truhlíků. Je pravda, že tento model vyžaduje více péče, například při zalévání. Pokud se pro něj rozhodnete, přizpůsobte se zornému poli vozíčkářů – kdy optimální výška je 80 až 120 centimetrů a v té by se měla nacházet většina rostlin.
Zahrada není jen práce
Posezení v zahradě patří mezi nejoblíbenější chvíle léta. A je to vždy příjemnější, když je k tomu uzpůsobený prostor. Místo k relaxaci by mělo být chráněné před silným letním sluncem, například slunečníkem, plachtou, zástěnou nebo třeba jen košatým stromem. Vozíčkář ocení speciální lavičku s opěrkou zad, vedle níž zůstane dostatek místa na vozík.
Permakulturní zahrada nepotřebuje tolik péče
Pokud člověk, který se doposud o zahradu staral, skončil na vozíku, je potřeba zahradu zjednodušit a přebudovat tak, aby už nevyžadovala tolik péče. Jde vlastně o to vytvořit vhodné podmínky rostlinám a pak nechat přírodu odvést veškerou práci.
Výbornou volbou při zařizování zahrady je v tomto případě permakulturní princip. Taková zahrada nevyžaduje téměř žádnou údržbu, potřebuje jen občasnou zálivku, je rozmanitá a při pěstování rostlin se nevyužívá žádná chemie. Oproti klasickému zahradničení je permakulturní zahradničení levnější a vyžaduje méně fyzické námahy.
Permakulturní zahradník se musí poprat se svými předsudky, protože plevel se nemusí každý den vytrhávat a rostliny nerostou přirozeně v řádcích v pravidelných rozestupech. Naopak přirozené je, že rostliny rostou ve skupinách, mísí se spolu, koexistují. Rostou natolik hustě, že plevel nemá šanci, a navzájem si pomáhají.
Na permakulturní zahradě není třeba hrabat listí, protože to se rozkládá a zahradu hnojí. Vhodná kombinace rostlin dodá půdě potřebný dusík, uchrání se před hmyzem a dokáže zadržet vláhu. Další informace, jak permakulturní zahrada vypadá, čtěte ZDE:
