Objektivní, měřitelné hodnoty tepelné pohody jsou jasné – teplota a vlhkost vzduchu, rychlost jeho proudění a teplota okolí, v případě bytu je to tedy teplota stěn i vnitřního vybavení. Subjektivně ale záleží na mnoha dalších faktorech, včetně vaší fyzické kondice a psychiky. Během topné sezony je situace docela snadná – stačí otočit termostatem. Mimo ni vám pomůžou přenosná topidla.
Horký vítr
Teplovzdušný nebo také horkovzdušný ventilátor je vlastně klasika. Vyrábějí se v široké cenové relaci od několika stokorun a lákají nejen cenou, ale i určitou prvoplánovou praktičností. Hřejí ihned po zapnutí, i levnější modely mají ovládání intenzity proudu a teploty vzduchu, pohodlně se s nimi manipuluje, protože jsou malé a lehké, a lze je zamířit, kamkoli potřebujete. Existují i dražší modely s větším výkonem – jsou určené většinou k zavěšení na stěnu a ceně několika tisíc korun odpovídá i stylový design. Mívají také zabudovanou výrazně lepší bezpečnostní ochranu. Například při případném převrácení se automaticky samy vypnou.
Teplo z horkovzdušného ventilátoru vzniká z elektrické energie v odporových článcích, přes něž žene ventilátor vzduch, takže pocit tepla se dostaví poměrně rychle. Vyhřát samotný prostor je ale obtížné a energeticky hodně náročné. Ventilátorem hnaný vzduch s sebou samozřejmě strhává i nečistoty, což nevyhovuje například astmatikům a alergikům. Navíc tepelná setrvačnost horkovzdušného ventilátoru je nulová, takže přestane hřát prakticky okamžitě jakmile ho vypnete.
Koupelnové infra
Druhým nejznámějším a nejpoužívanějším zařízením k příležitostnému vytápění jsou infrazářiče. Někdejší nezbytná součást panelákových koupelen se ovšem dočkala mnoha vylepšení. Podstatnou výhodou elektrických infrazářičů je malá hmotnost a to, že svým zářením nejdříve ohřívají pevné předměty a osoby, na něž je zaměřena odrazná parabola zařízení, a až od nich se poté ohřívá vzduch. Proto se v místnosti nevíří prach jako při použití horkovzdušných ventilátorů. Infrazářice se vyrábějí i jako přenosné, ale vzhledem k teplotám, které vyvinou, a problematické izolaci krytu se častěji pevně instalují na zeď nebo strop.
Konstrukce některých umožňuje použití ve vlhčích a prašnějších venkovních prostorách, do dobře větraných míst pak patří plynové infrazářiče. Nejjednodušší jsou určené k upevnění přímo na bombu s propan-butanem, velké často uvidíte na zahrádkách restaurací. Pro velké prostory jsou pak určeny takzvané tmavé plynové infrazářiče, v nichž je plyn spalován v uzavřené trubici vyhřívané až na téměř pět set stupňů Celsia.
Do bytových prostorů se nehodí, ale například ve velké dílně je oceníte. Takzvaná světlá topidla dosahují na povrchu teploty až devíti set stupňů, takže částečně promění energii na světlo. Přes velký výkon jsou poměrně malá a jejich nevýhodou je, že spalují například okolní prach a spaliny vypouštějí do vytápěné místnosti, takže ji musíte větrat. Jejich provoz je ale opravdu levný (v závislosti na ceně plynu). Naopak elektrické infrazářiče sice nevyžadují odvětrání, ale mohou být extrémně nehospodárné.
Konvektory s designem
Oblíbeným a podle typu také univerzálně použitelným topným tělesem jsou konvektory. Jde o systém vytápění konvekcí, tedy přenosem tepla z média s větší energií na druhé s menší. Zdrojem tepla pro ohřev místnosti tak může být například horká voda, ale také hořák nebo odporové těleso.
Přímotopné konvektory svoje označení odvozují od spotřeby energie k okamžitému výkonu, v akumulačních konvektorech jsou spotřeba a výkon časově oddělené – teplo vydávají později. Od tělesa se pak ohřívá okolní vzduch, který proudí nucenou či přirozenou cirkulací dále do vyhřívané místnosti. Samotný kryt konvektoru zůstává chladný, zahřívá se nanejvýš mřížka kryjící výstup vzduchu.
Výhodou přímotopů je především jejich nízká cena, snadná údržba a v neposlední řadě také rychlá reakce, a tedy i rychlý vzestup teploty vzduchu v místnosti. Ovšem po vypnutí přístroje teplota v prostoru opět rychle klesá. Vzhledem k tomu, že přímotop neposkytuje sálavé teplo, nevyhřeje totiž stěny ani předměty, ale jen vzduch.
Existují ovšem i sálavé konvektory, kde se konvekcí dodává jen polovina tepla, druhá je přeměněna právě na sálavé. Výhodou je rychlá reakce i určitá setrvačnost v udržení tepelného komfortu. Kombinovat lze i přímotopy s akumulačními konvektory. V současnosti se kvalita tepelné izolace bytových a rodinných domů v novostavbách ovšem zvýšila natolik, že se konvektory s velkoplošným vytápěním začínají velmi často používat také jako hlavní, podlahové, stropní nebo stěnové vytápění.
Když hřeje olej
Jiným typem přímotopu je olejový radiátor. Na rozdíl od konvektoru po zapnutí chvíli trvá, než se rozehřeje, ovšem teplo z něj sálá ještě po vypnutí. Kombinuje ohřev vzduchu se sálavým teplem. Jeho cenu kromě značky a vybavení určuje především výkon. Pozor dejte na to, že nemusí odpovídat počtu žeber, ovšem vyšší výkon zdvihne náklady na provoz. Všimněte si materiálů, z nichž je radiátor vyroben, a informujte se o jejich tepelné vodivosti a setrvačnosti. Zároveň si pak všimněte povrchové úpravy – například práškový lak dovoluje lepší přenos tepla do okolí. Olejový radiátor může být jak mobilní, tak na kolečkách, případně s úchyty k namontování na stěnu, a kromě žebrové se vyrábí desková varianta.
Olejové radiátory se vyznačují minimálními nároky na údržbu, spolehlivostí i dlouhou životností – počítejte ovšem s tím, že čím starší model máte, tím méně ekonomický je jeho provoz. Další výhodou je poměrně přesná regulace teploty i vhodnost pro alergiky. Tyto radiátory bývají vybaveny časovým spínačem s možností naprogramování na čtyřiadvacet hodin, dražší modely nabízejí i možnost dálkového ovládání.
Domácí slunce
Princip vytápění halogenových ohřívačů spočívá ve vysílání blízkého infračerveného záření (NIR) o vlnové délce 1,2 µm. Je to vlastně stejná vlnová délka, jakou má sluneční záření, ovšem chybí v něm složka s ultrafialovými paprsky. Záření dobře proniká i vlhkým vzduchem a lze jej zaměřit na určité místo, což může být výhoda, ale i nevýhoda – proto jsou vyspělejší modely halogenových topidel vybaveny automatickým otáčením. Jejich velkou předností je dobré teplotní rozvrstvení vzduchu v prostoru, protože ten se ohřívá až sekundárně od ozářených předmětů, a také pocit okamžitého tepla ihned po zapnutí ohřívače.
Halogenová topidla jsou univerzální a podle velikosti i výkonu se hodí rovněž na verandu nebo i do zimní zahrady. Samozřejmostí by mělo být automatické vypnutí při převržení, případně alarm, který upozorní na možnost vznícení hořlavých látek. U nás jsou v poslední době k dostání také quartzová topidla, která pracují s podobným typem tepelného záření. Výhody jsou obdobné jako halogenových zářičů, navíc nabízejí jednoduchou obsluhu a nízkou hmotnost.
Ceny:
- Horkovzdušný ventilátor 300–3500 Kč
- Infrazářič 500–5000 Kč
- Konvektor 600–2000 Kč
- Olejový radiátor 1000–2500 Kč
- Halogenový ohřívač 500–1500 Kč
- Plynová kamna cca 4000 Kč
Stará krása
Starší radiátory a plynová kamna vypadají skvěle a třeba chalupě dodají jedinečnou atmosféru. Na druhou stranu ale nebývá jejich provoz nijak úsporný. Zkuste se poradit se zkušeným odborníkem, jestli by nebylo možné je repasovat a implementovat dovnitř moderní technologii, která by zachovala pěkný vzhled, ale zlepšila efektivitu. Jak vybrat topidlo? Kromě sumy, kterou hodláte investovat, byste měli zohlednit také:
- Zdroj energie –Jestliže budete chtít topit plynem na chatě, kde není zavedený, budete muset vzít zavděk plynovými kamny na plynovou bombu. Chcete-li výkonný přímotop na elektřinu, měli byste zjistit, zda zvýšený odběr nepřetíží elektrickou síť.
- Otevřený nebo uzavřený prostor – Uzavřený prostor bez možnosti odvětrání znemožní plynové topení, otevřený dá možnost volby.
- Kubatura prostoru – Malý dává větší výběr, jen pozor u koupelen, aby instalace odpovídala bezpečnostním normám – nejblíže vaně nebo umyvadlu, tedy šedesát centimetrů, mohou být spotřebiče s krytím IP44 (viz údaj na štítku) a vyšším. U velkých je nutné rozhodnout, zda vytápět celý prostor, nebo využít směrovatelné zdroje.
- Množství osob – V prostoru se stabilním obsazením na konkrétních místech, jako je domácí pracovna, uvažujte o směrovatelných zdrojích, jinak je lepší použít jiný typ vytápění.
- Průběh vytápění – Rozhodněte se, zda můžete předvídat potřebu temperování prostoru, či to bude záležitost nárazová, zda budete potřebovat okamžitě zvýšit teplotu, nebo vám jde o stálou tepelnou pohodu.
Doporučené teploty: Koupelna 25 °C Obývací místnost 20 °C Kuchyně 20 °C Toaleta 20 °C Ložnice 16 °C Sklad, dílna 14 °C Chodba, schodiště 10 °C Kamna na plyn Jsou mobilní, nevyžadují připojení na komín ani na inženýrské sítě a přitom vám poskytnou prakticky stejnou službu jako normální kamna. Jsou tedy jakýmsi kompromisem mezi přímotopem a klasickými kamny. Plynová kamna fungují na podobnou propan-butanovou bombu jako staré sporáky.
Moderní typy mají zdokonalené spalování, takže emise zplodin jsou minimální, ale i tak musíte myslet na větrání, i když současné modely mají pojistky pro případ problémů s plamenem i pro vypnutí v případě zvýšení obsahu oxidu uhličitého v ovzduší nad daný limit. Výběr přímotopu byste měli podřídit především tomu, jak často a kde ho budete používat. Jako přitápění k ústřednímu topení stačí levný fukar, plnohodnotné teplo vhodné i pro zimní nahřátí místností vytvoří spíš dražší topidlo.
teplo na dlouho topidlům produkujícím sálavé Snažte se dávat přednost teplo. Vyžadují sice větší počáteční investici, ale v provozu vás zahřejí výrazně rychleji a pocit tepla vydrží delší dobu.
Výpočet potřebného výkonu topidla Do vzorce k výpočtu potřebného výkonu dosadíme hodnotu tepelného koeficientu budovy (K), místnosti a podobně. Dobře izolovaná stavba s těsnicími dveřmi a okny má K = 0,6–0,9, ve většině dnes běžných, izolovaných staveb bude K = 1,0–1,9, jednoduchá stavba (většina paneláků) s neizolovanou střechou bude mít K = 2,0–2,9, ostatní objekty s jednoduchým skeletem, jako jsou skladiště a dílny, mají K = 3,0–4,0. V členění zohledněte také orientaci na světové strany i predikované ztráty podle typu prostor. Když pak dosadíte za V objem prostoru k vytápění v metrech krychlových a T jako rozdíl mezi venkovní a kýženou teplotou uvnitř ve stupních Celsia, pak orientační výkon v kcal/h = K x V x T.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.